číslo 21/2001
vychází 14. května

Zpět na obsah         

Televize
a film


ZVEME VÁS DO KINA

Kanibalský intelektuál se vrací ve filmu Hannibal

Anthony Hopkins a Julianne MooreováDěsivý, ale současně charismatický hrdina Mlčení jehňátek, vybíravý kanibalský intelektuál Hannibal Lecter, jenž hlavní hrdince, agentce FBI, pomáhal ve filmu Mlčení jehňátek řešit spletitý případ s maniakálním vrahem, přechází do volného pokračování nazvaného jednoduše Hannibal. Hannibala opět ztělesňuje Anthony Hopkins, ačkoli se zapřísáhl, že s hraním definitivně skončil. Deset milionů jej však přesvědčilo. Další role již byly obsazeny odlišně - především hlavní hrdinku nehraje Jodie Fosterová, kterou žádné peníze nepřiměly, aby se vrátila, ale Julianne Mooreová.

Režisér Ridley Scott, právě proslavený Gladiátorem, chce navázat hlavně na podmanivou vizualitu Mlčení jehňátek, staví na tajuplně zešeřelých prostorách, avšak opírá se o nečekaně konvenční a předvídatelné postavy i situace. Příběh, byť jej přichystali renomovaní scenáristé David Mamet a Steven Zaillian, je podivně rozpolcen, postrádá ucelenější dramatické sevření: nejprve se pozornost soustředí na postavu policejní agentky, poté přechází k italskému chamtivému policistovi, kterého oslepí vidina odměny. A teprve pak nastupuje samotný Hannibal, jenž opět začíná úřadovat... Hannibal samozřejmě nemůže - navzdory své děsivosti - fungovat jako ryze záporná postava. Svým způsobem je vykonavatelem spravedlnosti. K agentce chová svérázné, téměř něžné city, v prostoduchých průpovídkách komentuje její duševní problémy - závislost na dávno již nežijícím otci i výčitky, že jej zklamala. Mladá žena dokonce zachrání Hannibala před hrůznou smrtí nachystanou mocnými protivníky, aby jej mohla zatknout, avšak ten raději použije ostrou širočinu, aby se osvobodil - a můžete hádat, čí ruku vlastně utne...

Zatímco Hannibal je vlastně mravnou postavou, intrikány, chamtivci a nepoctivci jsou naopak ti, kteří by zákon měli chránit a prosazovat. Tato logika příběh začleňuje mezi ty historky, které vlastně obskurní zločiny glorifikují, vtiskují jim nimbus čehosi unikátního. Bohužel ztvárnění této ideje, opírající se o děs posunutý do mrazivě groteskní bizarnosti, je místy natolik přemrštěné a vyumělkované, až vyprávění v těch nejvypjatějších okamžicích vzbuzuje smích. Inscenační manýrismus a závislost na klišé u režiséra Ridleyova formátu jistě překvapuje.

Když byl film představen na berlínském filmovém festivalu, výtky směřovaly k hrůzným výjevům - k sežrání lidí prasaty či hodování na lidském mozku. Jenže vůbec nejde jen o tyto scény - zvetšelý je celý styl vyprávění, celkový přístup. Hannibal zanechává velké zklamání.

JAN JAROŠ