Ifigenie na Tauridě (1779) patří k nejlepším
dílům Ch. W. Glucka (1714-1787), který napsal na padesát oper - 33 italských, 19
francouzských. Námět Euripidovy tragedie zhudebnilo mnoho skladatelů, ale dnes
vítězí opera Gluckova. Přímé, prosté, ale velkolepé linie hudby evokují
monumentalitu i prudké vášně antických hrdinů. Gluck sám píše: "Snažím se,
abych ušlechtilou citovou a přirozenou melodií, přesnou deklamací získal prostředek
k vytvoření hudby vlastní všem národům a zahladil směšné rozlišování různé
hudby národní. Skládám hudbu takovým způsobem, který záhy nezestárne." A
skutečně se nemýlil - jeho opery zůstaly na rozdíl od opusů mnoha jeho současníků
stále na repertoáru všech velkých operních domů. K nejproslulejším inscenacím
minulosti patří legendární produkce roku 1957 v milánské Scale - Ifigenii zpívala
Maria Callas, režíroval Luchino Visconti, dirigoval Nino Sanzogno. Scéna evokovala
obrazy Tiepolovy. Naštěstí je vydán live záznam. Hrdinku Gluckovy opery
interpretovala řada velkých pěvkyň - Jurinec, Lott, Montague, Caballé a mnoho
dalších.
Ifigenie, která před lety měla být obětována bohům, byla z
oltáře unesena samotnou bohyní Dianou až na Tauridu (Krym), kde je kněžkou Dianina
chrámu. Orestes, její bratr, zabil matku obou, Klytaiméstru, která se svým milencem
zavraždila svého chotě Agamemnona. Je však přes spravedlnost své pomsty
pronásledován Furiemi - bohyněmi výčitek. Osvobodit se od nich může, jen
přiveze-li do Řecka posvátnou sochu Dianinu z chrámu na Tauridě. Tam se tedy vydá s
přítelem Pyladem, setká se se sestrou, dávno považovanou za mrtvou, a po mnoha
nebezpečenstvích všichni společně odplují domů, do Aulidy - Řecka.
Dramatický děj budeme tentokrát sledovat ze záznamu představení
provedeného 2. 8. 2000 v rámci Salzburgských her. V hlavních rolích uslyšíme Susan
Graham, která - ač mezzosopranistka - s překvapivou suverenitou zvládá mimořádně
náročný, dramatický part Ifigenie, v roli Oresta pak u nás dobře známého
barytonistu Thomase Hampsona. Dirigentem je Ivor Bolton.
JIŘÍ KOTOUČ