Je-li na české hudební scéně někdo ambiciózní, pak jsou to pánové a dáma z Monkey Business. Další a zatím asi nejzdařilejší z projektů Romana Holého, neúnavného rozsévače funku v končinách českých, nasadil hned od startovního výstřelu úctyhodné tempo - debutová deska byla s respektem přijata lidmi z branže (dvě zásadní ceny Akademie populární hudby za rok 2000) a s nadšením posluchači (zlatá deska, vyprodaná Lucerna). Kapela však neusnula na vavřínech a už koncem minulého roku vydala druhé, nepochybně ještě lepší album. Zdá se, že jeho kvality jsou jen vyústěním skutečnosti, že k přípravě nového materiálu skupina opět přistoupila bez jakýchkoli kompromisů. Skladby jsou Matějem Ruppertem a Tonyou Gravesovou (ale i hostujícím Danem Bártou) nazpívány v angličtině (ač vám leckterý z tuzemských "prodejců" hudby řekne, že to je pro českou skupinu první hřebík do rakve), hrají tu světově proslulí jazzmeni Hiram Bullock nebo Fred Wesley (ač vám leckterý z tuzemských "prodejců" hudby řekne, že jejich zdejší věhlas končí za hranicemi Prahy 1)... Ano, někomu se může zdát pozice Monkey Business v horních patrech českého hudebního průmyslu nepochopitelná, vždyť ani není jasné, zda z jejich nové desky vzejde jednoznačný hit, tedy píseň, kterou budou komerční rádia ochotna obehrávat stále dokola. Jenže v případě Holého funkové sešlosti jde především o hudbu plnou nálad a výtečných instrumentálních a zpěváckých výkonů; o hudbu, za kterou si kapela stojí a jíž navíc dokáže infikovat ostatní. A na tento prostý fakt je zdejší hudební showbyznys, dosud spíš recyklující padlé hvězdy či vyrábějící jejich neškodné nápodoby, zjevně nepřipraven. Dobře mu tak.