Sobota 2. 3. 2002 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 13.40 hodin

Ve starších hudebních publikacích se bylo možno o Triumfální symfonii dočíst přibližně, že "toto původní gesto, vzdání holdu novému panovníku v očekávání radostných změn, bylo ještě samotným Smetanou přehodnoceno", a když "panovník nesplnil to, co od něho Čechové očekávali, tak Smetana celé své dílo zavrhl a vyjmul z něho pouze 3. větu Scherzo, které k samostatnému koncertnímu provozování určil". Tato 3. věta jako jediná neobsahovala zmiňovanou citaci rakouské hudby. To, že Smetana koncertně prováděl jenom Scherzo, je pravda, ale je též pravda, že na sklonku svého života se k symfonii znovu vrátil, shledal, že není "zase až tak špatná", provedl v ní významné retuše a v této nové zkrácené podobě nechal dílo provést dirigentem Adolfem Čechem v roce 1882. Prvorepubliková koncertní éra si na jakékoliv habsburské reminiscence moc nepotrpěla a příštích padesát let k interpretační tradici celého díla rovněž příliš nepřispělo (výjimkou opět bylo Scherzo).

Smetanova Triumfální symfonie E dur stylově navazuje na obdobná díla své doby, ovlivněná klasicko-romantickou orientací. Sice dodržuje tradiční cyklický čtyřvětý půdorys, ale Smetana neváhá symfonii vybavit jakýmsi "nadstandardem" v podobě leitmotivu (citace úryvků císařské rakouské hymny) provázející celé dílo. Prvé dvě věty tak přinášejí vznešeně oslavné intonace s důmyslným prolnutím motivků Haydnovy hymny. Scherzo dopřává posluchačům jakési hudební rozradostnění a uvolnění od pateticky vyznívající atmosféry celého díla. Finále je pak koncipováno jako příprava na velkou oslavnou apoteózu, v níž zazní celá Rakouská hymna. Novější názory, zbavené jakýchkoliv nacionálních adjektiv, vytýkají Triumfální symfonii, že občas upadá do určité hudební rozvláčnosti. Je to pochopitelné: jde o první Smetanovo dílo na půdě tohoto orchestrálního žánru, a byť pochází z pera geniálního skladatele, může trpět "drobnými dětskými chorobami", které by však v jeho celkovém vyznění neměly mít poslední slovo. - To budiž ponecháno nahrávce českého dirigenta Karla Šejny s Českou filharmonií, pořízené v roce 1955.