Před týdnem na pražském Žofíně uspořádala ODS slavnostní konferenci a s heslem Vstříc novému osudu vyrazila do ostrého finiše volební kampaně. Obvyklá šňůra mítinků čeká Václava Klause a - soudě z toho premiérového na Václavském náměstí - příznivce ODS i lelkující bezdomovce. A během nich futráž ideologická a nově též páreček či kousek vepřového a něco na zapití. Tempora trahunt, ano, časy se mění. Bývaly doby, kdy profesor Klaus a jeho strana nabízeli před volbami Myšlenky a Odvážné Plány a předvolební guláš nechávali těm, k jejichž stranické historii pasoval. Co když si ale s vlasteneckým patosem osvojili občanští demokraté tak trochu i obyčeje národních socialistů, kteří v prvorepublikových volebních kampaních nedali bez guláše nebo alespoň uzenek ani ránu? Ferdinand Peroutka jim sice vyčítal, že se jako kocábka potácejí na vlnách politického bezideovna, ale co byste chtěli od poťouchlého intelektuála, povoláním žurnalisty, navíc přátelsky nakloněného Hradu! V každém případě byli národní socialisté trvalkou většiny prvorepublikových vládních koalic a jejich lidé léta ovládali některá důležitá ministerstva. Ona totiž první republika znala "definitivu", avšak neznala "služební zákon" dnešního evropského střihu, takže co která partaj ze státního obsadila, zůstávalo nadlouho jejím lénem. Vraťme se ale do současnosti. Co všechno obnáší "nový osud," jejž nám slibuje zařídit ODS, musíte si, máte-li, milí čtenáři, zájem, kdesi zjistit sami. Nejen z agitačních letáků, ale ani z Klausova třičtvrtěhodinového žofínského projevu to bohužel není dostatečně jasné. Je z něj, pravda, zřejmé, že na příští vládnutí ODS se můžeme těšit všichni, avšak kdo na co a proč se má těšit konkrétně, nám Václav Klaus povětšinou chystá jako překvapení. Výjimky však potvrzují pravidlo: "Koaliční vládnutí, k němuž naši zemi v nedávné době opětovně odsoudil náš Ústavní soud, když na prezidentův návrh zrušil podstatné části parlamentem schváleného volebního zákona, vede stále víc a více k drobení politické moci a odpovědnosti, k nezřetelnému vládnutí a ke zvyšování nebezpečí, že se i u nás mohou objevit populističtí radikálové, kteří nedávno tak překvapivě uspěli ve francouzských prezidentských volbách. Reforma volebního systému proto i nadále zůstává naším důležitým cílem," pravil předseda ODS. Slovo dělá muže. Oč tedy jde Václavu Klausovi, neboť hlavně on jest ODS, a rovněž této straně? Inu, o přechod na většinový způsob volby Poslanecké sněmovny, kterýžto koaličně "slepované" vlády nahradí silnými vládami jednobarevnými. To si ale vyžádá změnu Ústavy, neboť ta zakotvuje poměrný způsob volby do sněmovny a většinový do Senátu. Nic proti tomu, pokud v budoucnu získá ODS pro takový krok potřebnou třípětinovou většinu v obou komorách parlamentu. Pak se už nebude muset vydávat k vytčenému cíli partyzánskou stezkou, po které se snad mohou plížit zbojníci v časech revolučních, avšak kterou je v demokratických poměrech povinen Ústavní soud zatarasit, když už si na ní konzervativní Jánošíci sami nepřipadají nepatřičně. Ta stezka spočívala ve smluvněopozičním návrhu novely volebního zákona, který měl fintou dílčích úprav docílit většinového efektu zákona, Ústavou jinak zapovězeného. A co se další myšlenky profesora Klause týče, kdyby se ODS podařilo docílit většinové politické shody nutné ke změnám Ústavy, samo o sobě by to signalizovalo takovou míru názorové integrace (opaku to rozdrobenosti) země, že radikálům a populistům nejenže by kynula leda tak šance na role komparzistů, a nikoli na české Le Peny. Zdejší radikalismus a populismus v dnešních časech ostatně neparazituje na tom, že volební startovní pole je "rozdrobeno" do 29 politických stran a hnutí, nýbrž na takřečených Benešových dekretech, na strachu z odsunutých Němců, z Evropské unie a na podobných "papírových tygrech", jež si zdejší i někteří cizozemští politici sami vyrobili a teď s nimi na předvolebním jevišti válčí nejspíš proto, že pohádkoví draci se už okoukali. Témata jako dekrety, "sudeťáci" a Unie nabízejí příležitost získat nějaké to procento hlasů navíc, a lákají proto neodolatelně nikoli ovšem pouze radikály a populisty! Kousek toho radikalismu a populismu se skryje i za obecným předvolebním sloganem velké a počestné strany. Když její heslo před čtyřmi lety znělo například "Doleva, anebo s Klausem!", nebylo za čím co skrývat a o čem pochybovat. Nebylo až do 9. července 1998, i když pakt ODS se socialisty pojalo svědomí pragmatikovo jako holou nutnost. Nutně však musíme toliko umřít, nikoli věřit čemukoli, zvláště pak v čase předvolebním.