Otec jedné mé kamarádky byl posedlý starým nábytkem. Kupoval polorozpadlé židle, noční stolky a ohromné skříně, které se nikam nevejdou. Doma pak chlapík investoval tisíce korun a stovky hodin práce do jejich restaurace. Jeho manželka tvrdila, že pokud by ji se svým koníčkem seznámil ještě před svatbou, bylo by zle. Úplně jinak by se na mužovu zálibu dívali Holanďané. V Evropě nenajdete jiný národ, který tak miluje bleší trhy s obnošenými a starými věcmi jako Nizozemci. A pokud to neplatí absolutně, tak jeden den v roce určitě - na Den královny.

Oslavy korunovace královny Beatrix začínají neoficiálně už o den dříve a trochu jinak. V ulicích velkých měst - hlavně v Amsterodamu - se začnou objevovat hloučky lidí se spacáky a v bujaré náladě. Do noci se pije v tradičních barech a pak si část návštěvníků rozbalí svou ložnici přímo kolem hlavního náměstí. Můžu vám potvrdit, že něco podobného jsem nikde na světě neviděl. Všude je cítit marihuana, slyšet smích a zpěv. Stovky lidí různých profesí se změní v uvolněnou partu, která jako by vstoupila do jiného světa, kde neplatí kariéra, stres a peníze. Předvečer Dne královny je kouzelný svou pohodou, splynutím duší všech, kdo slaví. Málokdy dochází k incidentům. Způsob zábavy není agresivní, září z něj pohoda, a to se nezmění ani druhý den, kdy přichází na řadu hlavní část oslav.

Zatímco většina mladých lidí přijíždí na Den královny do Nizozemí hlavně kvůli marihuaně a velkolepé rockové show, obyčejní Holanďané mají jiné záliby. V malých i velkých městech se chodníky zaplní malými stánky, kde se prodávají neuvěřitelné věci. Najdete tady samozřejmě výborné sýry, sazenice květin nebo pečené klobásy, ale na pravý bleší trh se chodí prodávat i nakupovat něco úplně jiného. Chcete třicet let staré sako za dvacet korun? Seprané košile z doby, kdy Elvis Presley končil střední školu? Nebo cínové poháry pamatující babičku dnešní královny? Na blešáku najdete taky padesátiletou pračku, knihy, plakáty, hračky nebo původní, ale možná trochu poškrábané desky Beatles a Edith Piaf. Všechno má jedno společné. Nic není nové. Příbory na prodej zažily stovky obědů a večeří, pak strávily odpočinek na půdě v almaře a teď se je snaží vnuk původního kupce zpeněžit. Otázka ale zní, proč? Copak někomu stojí za to postávat celý den s mnohdy otřesným harampádím kvůli několika korunám? Holanďanům ano. Je to národ obchodníků a hrdě se k tomu hlásí, což mi potvrdil i muž, od něhož jsem si koupil deset let starou limonádu. Určitě ji nebudu otevírat, to mi věřte!

"Tento trh, to je výraz naší kulturní identity. Je to nadnesené, protože kulturou se rozumí Rembrandtovy obrazy nebo architektura. Kultura lidí ale souvisí s obchodem. To je to, co my Holanďané jsme. Naše země vyrostla na obchodování a šetrnosti," prohlásil. V holandských městech najdete pro jeho tvrzení během oslav Dne královny dost důkazů. Oslavy korunovace královny nejsou ani náhodou pompézní akcí nebo přehlídkou úspěchů holandské ekonomiky. Den královny je svátkem lidí. Každý Holanďan se může na chvilku proměnit v obchodníka a zkusit štěstí. Na bleším trhu nejde o peníze, nýbrž o radost a o spojení s generacemi předků. Přinesete si domů starou věc, kterou možná ani nepotřebujete, ale ona vám připomene 30. duben. A možná i trochu historie. A o to tady jde. O potvrzení pospolitosti, o národní identitu. Nizozemci si ji připomínají na bleším trhu a je to docela zábava.