Když v roce 1932 v Německu skončila výroba gramodesek značky Ultraphon, vycházely další gramofonové snímky pod touto etiketou již jen v Československu a ve Francii. V ČSR tyto desky vydávala pražská firma Ravitas, která se v roce 1934 transformovala na akciovou společnost Ultraphon. Ve Francii je lisovala stejnojmenná firma sídlící v městě Villeteneuse na Seině.

Oba tito následovníci původně holandského koncernu H. Küchenmeister AG podepsali v roce 1932 úmluvu o vzájemné výměně nahraných matric, a tak se na československém trhu v následujících asi šesti letech objevila na etiketě Ultraphon téměř stovka převzatých francouzských snímků vážné hudby, lidových písniček, tanečních skladeb i jazzu, ale například i Pochod Malé dohody a pochopitelně Marseillaisa (v podání orchestru Francouzské republikánské gardy). My se dnes ale zaměříme především na populární a jazzovou hudbu z těchto francouzských matric, kterou český Ultraphon zařazoval do svého katalogu. Matriční čísla francouzských nahrávek, vyražená do hmoty gramodesek, vždy předcházelo písmeno P.

Mezi prvními tanečními snímky z francouzských matric vyšly například nahrávky jistého Night Club Orchestra a dále souborů Teda Abramoffa, Léona Kartuna či E. du Perrona, později též dalších francouzských tanečních orchestrů Grégor et ses Grégoriens, John Ellsworth et son Orchestre či Fernand Warms et ses Vagabond Melomanes. Skutečné lahůdky pro jazzofily ovšem přinesla až v roce 1935 řada šesti gramodesek s nahrávkami fenomenálního cikánského kytaristy Django Reinhardta a swingového souboru Quintette du Hot-Club de France s houslistou Stephanem Grappellim a o rok později pak jediné dva v Paříži natočené snímky černošského jazzového souboru Freddie Taylor and his swing men from Harlem. Podívejme se na tyto gramodesky s nahrávkami evropského jazzu blíže.

Francouzský swingový soubor Quintette du Hot-Club de France vedli v letech 1934-1939 kytarista Django Reinhardt a houslista Stephan Grappelli. V jeho prvním obsazení hráli na kytaru ještě Djangův bratr Joseph Reinhardt a Roger Chaput a na basu Louis Vola. Na několika raných gramofonových snímcích tento soubor doprovázela i dechová sekce vedená americkým černošským trumpetistou Arthurem Briggsem, dlouhodobě hostujícím od druhé poloviny dvacátých let v Evropě. Později s tímto kvintetem nahrávali gramodesky i další američtí sólisté a orchestry, například Benny Carter, Coleman Hawkins či Dickie Wells. V letech 1934-1940 tento swingový soubor natočil v Paříži několik desítek snímků, které ve Francii vycházely především na zvláštní etiketě Swing a jako exportní pak byly lisovány na gramodesky například značek Brunswick, Electrola, Ultraphon a Telefunken. Charakteristické hudební prvky vnášel do jinak poněkud salonního projevu tohoto raného evropského swingového souboru cikánský temperament Django Reinhardta a jeho výrazná akustická kytara.

V prosinci roku 1934 tento soubor natočil známé jazzové standardy Dinah a Tiger Rag, v květnu roku 1935 pak další snímky Blue Drag a Swanee River. Na českém Ultraphonu vyšly ve zmiňované sérii ještě jejich další nahrávky Your Sweet Smile, Lady be Good, I Saw Stars, Confessin', Ultraphon-fox, Saint Louis Blues a The Continental (na tomto snímku zpívá anglicky refrén francouzský kapelník a aranžér Jerry Mengo). Na poslední nahrávce z této řady, foxtrotu Jerome Kerna Smoke Gets in Your Eyes, pocházejícím z tehdy velice populárního amerického firmu Roberta, se francouzsky zpívaného partu ujal Pierre Lord.

Americký černošský trumpetista, zpěvák a kapelník Freddie Taylor natočil skladby Blue Drag a Viper´s Dream pro francouzskou značku Ultraphone v Paříži v březnu roku 1935. Jako vokalista se v roce 1936 účastnil také na řadě nahrávek kvintetu Hot-Club de France.

Ještě připomeňme, že tento francouzský soubor byl vzorem pro celou řadu komorních jazzových orchestrů, které se s nástupem swingu začaly od druhé poloviny třicátých let objevovat po celé Evropě. Za jeho českou obdobu bychom pak mohli označit jazzový soubor Strunový kvintet K. O. Hrubý - ten natočil v roce 1940 ve stylu souboru Quintette du Hot-Club de France šest jazzových titulů pro gramofonovou firmu Esta.

V předválečném Československu vyšly tyto nahrávky se snad vůbec prvními příklady evropského swingu jen v malém nákladu, neboť jejich původní vydání na gramodeskách s leskle modrou etiketou dnes sběratelé nacházejí jen velice zřídka. České obecenstvo také tenkrát nejspíš na nový jazzový styl nebylo ještě plně připraveno - například i jinak progresivní jazzový orchestr Jaroslava Ježka se ke swingu svým názvem (Ježkův Swing) přihlásil až v roce 1937. V poněkud jiných kombinacích a s pozměněnými názvy sice reedice původních dvanácti předválečných nahrávek kvintetu Hot-Club de France vyšla v roce 1945 na šesti gramodeskách značky Ultraphon s červenou etiketou, ale to už bylo jazzové obecenstvo pro změnu mnohem poučenější a nechalo se okouzlovat spíše zvukem velkých orchestrů - nejlépe takových, které hrály v "medovém" stylu zbožňovaného kapelníka a trombonisty Glenna Millera. Styl a repertoár tohoto amerického big bandu v poválečné době na domácí scéně jazzové a taneční hudby na dlouhá léta vydržel například Orchestru Karla Vlacha.

GABRIEL GÖSSEL