Není to nový Pulp Fiction, ale rozhodně stojí za to - tak nějak popisovaly zahraniční filmové časopisy nástup snímku Amores perros vloni do kin. Společnost Hollywood Classic Entertainment si pospíšila a nabízí již film i na kazetách.

Téměř tříhodinová skládanka lidských příběhů a povah není žádným špacírem růžovým sadem. Ba právě naopak. Režisér Alejandro Gonzáles Iňárritu nešetří nikoho - ani své postavy, natožpak diváky. Hrdinové jeho filmu se potýkají s pořádnou kupou problémů, jejichž společným jmenovatelem je láska a rušné životní tempo dnešního Mexico City. Tam se může půvabná, žádoucí přítelkyně proměnit díky autonehodě v nesympatickou hysterickou trosku, muž zamilovat do manželky svého bratra, který ji trápí, šlechtěný pes změnit v zabijáka a tak dále. Vypjaté příběhy, které mohou ve svém holém základě prožít leckteří z nás, koření autoři tím správným naturalismem. Jakkoli se možná jednotlivé povídky zdají sebesurovější, těžko zapřou inspiraci životem a hloubkou našich emocí, ať už přiznaných, nebo nikoli. Jsou jen dovedeny do expresivních poloh a o to intenzivněji působí.

Amores perros zcela jistě nemá být nápodobou Tarantinových filmů (i když nelze přehlédnout režisérovo zalíbení v jeho tvůrčích prostředcích). Podobá se jim určitou krutostí a černou ironií, ale jinak jde o svébytné dílko, které - pravda - nemusí bez výhrad přijmout každý. Originalitu vyprávění a postřehů z krajiny jménem láska však přece jen Iňárrituovi upřít nelze. To platí i o vedení herců a výtečné hudbě. Stojíte-li o nevšední, byť kapku drsný zážitek, nenechte si film (nominovaný na Oscara) ujít.