Bolavě jedovatým produktem lidského nepřemýšlení jsou pro mě plošné posudky a odsudky, na základě kterých vynášíme svůj ortel: Sudeťáci jsou zlí, Slováci dobří, Poláci podvodníci a co je české, to je hezké. Nebo naopak je to české ubohé, podle toho, kdo je sudím. Jsou zájmy a ideologie, které nás rozdělují na horňáky a dolňáky, sparťany a slávisty, na muže a ženy. Jedni jsou vždycky dobří, druzí špatní, nebo alespoň lepší a horší. Sportovci a kadeřnice bývali hloupí, Hanáci měli za ušima, Moraváci byli ale jinak štědří dobráci. "Češi jsou prima boys, znal jsem jednoho z Bělehradu," říkal mi jeden bodrý americký venkovan. Taky jsem byl kdesi ujištěn, že "Bosňáci jsou fajn, v Jugošce jsme s nimi popíjeli, ale Chorvati jsou křiváci, tchyně mého kámoše byla odtamtud". Nelichotivé nálepky dostávají nezřídka intelektuálové jakož i venkovští burani, bezcharakterní bývají boháči, s inteligencí na tom nejsou nejlíp policajti a blondýnky, do nelichotivého pytle darmožroutů házíváme námi zvolené poslance, senátory a politiky vůbec.

Horší ale je, když se hází po dětech jdoucích do školy kameny, protože jsou katolíci, vyvraždí se rodina za to, že je evangelická, podřízne soused, který se provinil tím, že je Albánec, Srb, Izraelec, Palestinec, Rus, Čečenec, černý nebo bílý. "Mrtvý Němec, dobrý Němec", říkávali po válce čeští "vlastenci".

Až mě mrazilo, když jsem četl loni po 11. září z pera českého vzdělance, že to Američanům patří, že si o to koledovali, nebo když jsem teď slyšel na českém venkově, že těm Pražákům ta povodeň neškodí, ať vědí, zač je v Pardubicích perník! Kteří Američani a kteří Pražáci to měli být potrestaní za své údajné viny? Určitě to byli ti usmrcení a zaplavení?

Myšlení bolí a k jednoduchému dělení na černé a bílé, dobré a špatné ho nepotřebujeme. A přitom se stačí podívat na souseda bydlícího vlevo, vpravo, vpředu i vzadu a zjistíme, jak jsme každý jiný, a to dokonce i když jsme ze stejné rodiny a obce, stejné národnosti, fandíme stejnému klubu a vyznáváme stejného Boha. Každý z nás žije svůj individuální příběh a v něm se podobá mnohým jemu podobným kdekoliv na světě a liší se od nemála těch, se kterými sdílí společný úděl. Jelikož jsem o lidech celý život točil filmy, tak vím, že život je vzrušující a krásný ve své nevyzpytatelné proměnlivosti a odlišnosti. A dobrý a kvalitní člověk, který naštěstí ještě tu a tam žije, se vyznačuje mimo jiné tím, že myslí, rozlišuje, toleruje a odpouští.