Stávající podoba programu České televize má daleko k ideálu veřejnoprávní služby pro každého. Naděje na lepší příští se přitom nezdá být v dohledu. Pravděpodobnější je, že "lépe už bylo". Přesto se i v dnešní nabídce, často střídající akademickou šeď s bulvárním histriónstvím, občas objeví titul, který by bylo škoda přehlédnout. Dva takové přinesl i druhý letošní zářijový týden.

Každá akce vyvolá příslušně silnou reakci. Proto není divu, že dlouhá totalitní léta patologického kádrování literatury vystřídalo téměř programové opomíjení druhdy ideologicky monopolizovaných děl a autorů. K takovým "vyvoleným" tvůrcům patří i Petr Bezruč. Právě znovuobjevení osobnosti tohoto - bolševickou propagandou zcizeného a "znárodněného" - básníka se věnoval režisér Ivo Macharáček, když v ostravském studiu natočil podle scénáře Jaromíra Šlosara a Martina Novosada dokument Petr Bezruč (bez záruky). Dramaturgickým klíčem se Macharáčkovi a spol. stal paradox "obecné známosti" básníka, která je v lepším případě reálně podložena školním povědomím o Bezručově autorství Slezských písní, a výjimečně pak i znalostí jeho skutečného vlastního jména. Konfrontace povrchnosti plakátu v podobě dobových agitek i (ne)znalostí studentů gymnázia nesoucího Bezručovo jméno, s tajemstvím obestírajícím dodnes básníkovu osobu a dílo, tvůrcům zároveň posloužil jako funkční prostředek k přilákání diváckého zájmu. Na daném základě vytvořili působivou dokumentární mozaiku, která ve druhém plánu snad připomněla i podstatný a dnes opomíjený fakt, že Slezské písně patří k vrcholným dílům české poezie.

V kontextu neutěšeného stavu programu České televize si překvapivě slušnou úroveň udržuje původní televizní dramatika. Právě ona přitom donedávna patřila k dlouhodobě živořícím položkám. I proto je potěšitelné, že se v ČT aktuálně daří nejen produkovat solidní, kultivovanou dramatickou konfekci (viz nedávné Kožené slunce), ale příležitost občas dostanou i méně zkušení tvůrci s originálnějším viděním. Důkaz, že takovou šanci dokáží proměnit, přinesla dotyčný týden premiéra povídkového triptychu s názvem Trosečníci. I ten vznikl v ostravském studiu a spolu se scenáristou Markem Epsteinem a režisérem úvodní a závěrečné povídky Tomášem Krejčím je pod prostřední z nich podepsán opět režisér Ivo Macharáček.