Do podoby nevinného andílka stylizovaný a bohatými blonďatými vrkočemi lemovaný obličejíček Anny Ondrákové se na filmovém plátně poprvé objevil již brzy po vzniku Československa. Tato "česká Mary Pickfordová", jejíž spontánní komediální herectví zachovaly desítky němých i zvukových filmů natáčených nejen v české, ale i německé, rakouské, francouzské a anglické produkci, se narodila 15. května 1902 v městě Tarnów v jihovýchodním Polsku, kde její tatínek sloužil jako plukovník rakouské armády. Rodina se často přesunovala z jedné vojenské posádky do druhé, až ke konci první světové války konečně zakotvila v Čechách.

Již jako patnáctiletý žabec sklízela Ondráková první úspěchy na prknech smíchovského Švandova divadla - a právě tam ji pro film objevil režisér J. S. Kollár. Od svých sedmnácti let si pak Ondráková stačila zahrát v nejméně třech desítkách českých němých filmů, přičemž řadu nenáročných filmových komedií současně natáčela také v Německu a dalších zemích. Již od počátku dvacátých let se ve filmovém světě její jméno objevovalo hlavně ve spojení s obchodně velmi zdatným zpěvákem, hercem, režisérem a producentem Karlem Lamačem, který Ondrákové vyjednával role v zahraničních filmech a byl jejím dlouholetým profesním partnerem a společníkem v produkční společnosti Ondra-Lamac-Film.

Od poloviny dvacátých let již byla Ondráková (jako umělecké jméno používala v zahraničí zkrácenou verzi svého příjmení - Ondra) skvěle placenou filmovou hvězdou. V roce 1926 složil Karel Hašler pro její němý film Saxofon Suzi titulní melodii (na gramodesky ji nahrál mj. jazzový orchestr Dola Daubera). V roce 1929 ji pak režisér Alfred Hitchcock obsadil do hlavní role svého filmu Vyděrač ("Blackmail", český distribuční titul "Její zpověď"), který byl vůbec prvním anglickým zvukovým filmem. Vzhledem k tomu, že Ondrákové angličtina měla velice silný český přízvuk, byla dabována anglickou herečkou.

Od nástupu zvukového filmu natáčela Ondráková většinu svých filmů v zahraničí - po roce 1930 se objevila již jen ve čtyřech českých zvukových filmech, přičemž všechny režíroval právě Karel Lamač. Ve veselohře On a jeho sestra (1931) vystoupila po boku Vlasty Buriana, jehož partnerkou byla v několika filmech již v éře němého filmu, a o rok později si s ní v komedii Kantor Ideál zahrál i Karel Lamač. Jejím předposledním v ČSR natočeným filmem byl přepis operety Oskara Nedbala Polská krev (1934), od něhož nechala produkce Ondra-Lamac-Film současně natočit i německou verzi (v hlavní mužské roli s populárním hercem a komikem Hansem Moserem).

S českým filmem se Ondráková rozloučila v roce 1937 další komedií Důvod k rozvodu. Když pak krátce před koncem druhé světové války ještě přijela s německým štábem do Prahy natočit v produkci Pragfilmu německou veselohru s českým distribučním názvem Zdědili jsme zámek, ohromily údajně barrandovské filmaře její hvězdné manýry i milionový honorář. V poválečných letech se již na filmovém plátně výrazněji neprosazovala.

Tolik tedy stručně filmová kariéra naší první filmové hvězdy. I když Ondráková vládla poměrně nevýrazným sopránkem, který mohl upoutat snad jen na plátně ve spojení s některým z výpravných tanečních čísel jejích veseloherních filmů, natočila přes dvě desítky gramofonových snímků. Její vůbec první nahrávky vyšly v březnu roku 1931 na gramodeskách značky Parlophon - valčík Ach, kdo líbá jako ty (nazpívala ho v duetu s hercem Otto Rubíkem) a foxtrot Růžové psaníčko. Obě složil Jára Beneš a zazněly v již zmíněném filmu On a jeho sestra (pod názvy Wer kann küssen so wie du a Schreibt deine Liebste dir vyšly tyto písničky současně na gramodeskách téže značky i v německých verzích). O necelý rok později pak nazpívala za doprovodu orchestru Bély Dajose pro značku Parlophon foxtrot Na srdce musíš pozor dát, který přednesla v německém filmu Jedinou noc v ráji. Tuto píseň nazpívala také v němčině (Mir ist heut' Nacht so sonderbar) a ve francouzštině (Je sens mon coeur qui bats tr´s vite).

Pro značku Parlophon Ondráková nazpívala česky ještě melodie Jarní píseň a Ideální muž z filmu Kantor Ideál (1932). Další dvě písničky z německého filmu Baby nazpívala česky i německy pro značku HMV (foxtrot Baby a slowfox I love you). Její poslední česky zpívané snímky vyšly na stejné značce v roce 1933 - byly to písničky Už to nejde dál a Mary z německého filmu Dcera pluku.

Vůbec poslední nahrávky Anny Ondrákové pocházejí z roku 1937 - jsou to dvě písničky z německého filmu Neodolatelný ("Der Unwiderstehliche")- Rue Madeleine a Ich hab' kein Schloss, které ovšem nazpívala již pouze v němčině. Německy nazpívala Ondráková celkem asi dvacet písniček, ve francouzštině nazpívala na gramodesky pět filmových melodií.

Anny Ondráková se v roce 1932 v Německu provdala za boxerského šampióna Maxe Schmellinga (také si s ním v jedné filmové veselohře zahrála) a prožila s ním řadu šťastných let. Zemřela 26. února 1987.

GABRIEL GÖSSEL

Příště: Orchestr Eddyho Walise