Balkánský konflikt se v posledních letech stal tématem řady filmů. Inspiroval se jím i režisér Ralph Ziman ve svém filmu Člověk v zoo (Zookeeper, 2001), který nyní nabízí na kazetách společnost Centrum českého videa. Snímek, na jehož koprodukci se podílely hned čtyři země - Velká Británie, Holandsko, Dánsko a ČR, pojímá balkánskou válku velmi komorně. Námět Matthewa Bishopa vychází z určitých skutečných faktů, na nichž postavil filmový příběh. Líčí osud člověka, kterého politický a nacionalistický střet ve vlastní zemi dohnal do zvláštní izolace - jako hlídače městské zoo, k níž doléhá válka a která je ničena místními ostřelovači. Hlídač Ludovic se tu snaží uprostřed pevného řádu a péče o zvířata zapomenout na vlastní rodinu a profesní minulost, ale nakonec musí řešit klíčovou otázku života a smrti, a také etiky. Poté, co po zesílení bojů v blízkosti zoo zaměstnanci odejdou, se v jeho opuštěném prostoru setkává nejprve s malým klukem a posléze i s jeho matkou, uprchlou z koncentračního tábora. Jeho utkvělé lpění na záchraně zoo dostává trhliny ve chvíli, kdy se těmto dvěma lidem příliš přiblíží.

Snímek režiséra Ralpha Zimana není z nejnákladnějších - ostatně, řada scén se točila v českých interiérech, mj. v pražské zoo. Ukázat válku v plné zbroji a monumentálních akčních scénách však očividně nebylo autorským záměrem. Přestože jeho největším úskalím je okleštěná možnost těžko dešifrovat, na které straně kdo stojí, zůstává přínos v rovině psychologické. Zvláštní soužití tří lidí mezi zuboženými zvířaty uprostřed prázdné pustošené zoo, kteří přese všechny hrůzné zvuky a brutality války k sobě najdou tiché citové cestičky, se podařilo režisérovi podat vcelku přesvědčivě. Už samotný obraz člověka mezi zvířaty za války je přinejmenším neobvyklý a nabízí zajímavé kulisy.

Velmi slušný herecký výkon předvádí Sam Neil v roli Ludovice, zdárně mu sekundují i Gina McKee a Ulrich Thomsen jako Zioig a jeho matka. V menší roli tu potkáme i Marka Vašuta a Ilju Racka. K působivé "vizitce" komorního odrazu balkánské války v zázemí přispěla vydatně hudba Nikolaje Egelunda a kamera Piotra Kukly.