Neděle 6. 10. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04,
repríza 10. října v 00.04
TOULKY
ČESKOU MINULOSTÍ - 379
Uherský
rytíř
České království, věru
prastaré, jest uzavřeno hranicemi Německa, na východě má Moravu a část Slezska, na
jihu se stýká s Rakousy a Bavory, na západě s krajem norickým, na severu s Lužicí a
Míšní. Důstojností kurfiřtskou a prvenstvím vyznamenává se toto království,
jemuž je přímo podrobeno přes 30 měst (ostatní jsou ve vlastnictví knížat a
předáků království). Mimoto jsou mu poddány kraje Morava, Slezsko a Lužice.
Několik německých knížat si od něho vyprošuje fojtství jako léno. Půdu má
království úrodnou jako snad žádná jiná země: je velmi úrodná na obilí, víno,
ovoce a vonné koření. Oplývá hojně zlatem, stříbrem i drahými kameny a ostatními
kovy neméně vzácnými. Vyvěrají tam porůznu četné léčebné prameny a vřídla.
Čechami protékají četné řeky, jež v nich většinou i pramení, mezi nimi vyniká
Labe, vytékající do Saska, do Labe pak vtékají ostatní: Vltava, Ohře, Sázava,
Jizera, Otava a Mže. Toto království obývají Slované, jejichž jazykem,
avšak uhlazenějším, mluví lidé to velcí duchem i tělem, jež lze docela srovnati
se lvy - ve znamení lva se také rodí a užívají ho jako znaku. Jsou však velmi
ušlechtilí a dobročinní právě tak k cizincům jako k domácím; platí u nich více
dobré mravy než jinde zákony.
Pěkná slova pana Jana Jessenia z Jasena, i když pravda -
v pitevním protokolu bychom je nečekali. Škoda, že nejsou aktuální dodnes. Postava
dr. Jana Jessenia z Jasena a jeho dílo - Anatomie pražská - jsou v našich dějinách
nepřehlédnutelné. Do Anatomie patřil i rozsáhlý odstavec o Praze: Hlavou
království jest Praha, ležící nad řekou Vltavou na místě přirozeném i
uměle velmi opevněném a přitom zdravém a půvabném. Ta se skví velmi nákladnými
budovami, veřejnými i soukromými i divadly zcela královskými a je snad ze všech
evropských měst největší. Dozajista jest hodna nejvznešenějšího sídla říše,
takže by se leckomu, kdo ji spatří, plným právem zdálo, že vidí nikoli město,
nýbrž svět. V ní bydlí tolik velmožů, rytířů a mužů stavu patricijského,
pocházejících ze skvělé rodiny a rodu, a veliké množství mužů učených, že
jich sotva kde jinde žije více. Nikterak jsem nemohl, ba ani nesměl zanedbati těch,
kdož mě zahrnuli přemírou úsluh a dobrodiní, dokonce i nezaslouženě. Avšak
musel bych psáti nikoli dopis, ale celou řeč, nikoli list, ale celý svazek, kdybych tu
měl poznamenávati jednotlivá jména výtečných mužů, jež chovají Čechy. Domnívám
se, že se o nich pochvalně zmíním v budoucnosti při vhodné příležitosti. Neboť
jsem chtěl tento spis a vydání svého dílka tak určiti pro ně, jak jsem je chtěl
podniknouti kvůli nim; neboť oni byli z převeliké příčinou toho, abych anatomii
podnikl a dokončil. Neboť co mi nikdy ani ve snu nepřišlo na mysl - dostal jsem
podnět a svolení k veřejnému konání pitvy. Tu jsem v Praze v Rečkově koleji, v
místě velmi vhodném, za velkého shromáždění slavných a učených mužů,
vědychtivých a vzdělaných měšťanů podnikl dne 8. června gregoriánského
kalendáře na jakémsi oběšenci, a potom s pomocí Boží šťastně za všeobecného
potlesku dokončil dne 12. června. Tomu dílu přálo i nebe: bylo totiž dílu
nápomocno po celý onen čas chladno, pro tu věc nutné, a noční deště; stále
jasné počasí za dne dovolovalo pracovati pod širým nebem. Historii této pitvy jsem
si v hodinách prázdna v duchu opakoval, zaznamenal jsem ji, jak mi bylo poručeno, a
konečně jsem ji dokončil a tu ji právě předkládám. Poklesky, jichž se porůznu
vyskytne velmi mnoho, podle své laskavosti oprav, a libo-li, užívej této knížky a
těš se jí s mými Čechy. Buď zdráv. S pozdravem (v tehdejších knihách
obvyklým) odevzdal svůj spisek veřejnosti její autor, profesor a svého času i rektor
wittenberské university dr. Jan Jessenius z Jasena, jehož rod pocházel z Horních Uher,
přesněji ze středního Slovenska, kousek od města Martina a jenž právě v českém
hlavním městě vykonal první veřejnou pitvu ve střední Evropě. V knížce byl
otištěn i dřevoryt, znázorňující Jessenia s rukou položenou na lebku kostry, a pod
ním básnický doslov Jesseniova pražského přítele Typotia: Tento obraz, toť
zevnějšek Jessenia, hodný jeho ducha, jejž žádná ruka nedovede zobrazit. Neboť on
dovede obsáhnout všechna umění, i když se chce omezit jenom na lékařství.
JOSEF VESELÝ |