40
vychází 23. 9. 2002

Zpět na obsah         

Tipy
Českého rozhlasu


Neděle 6. 10. 2002 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04, repríza 10. října v 00.04

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 379

Uherský rytíř

České království, věru prastaré, jest uzavřeno hranicemi Německa, na východě má Moravu a část Slezska, na jihu se stýká s Rakousy a Bavory, na západě s krajem norickým, na severu s Lužicí a Míšní. Důstojností kurfiřtskou a prvenstvím vyznamenává se toto království, jemuž je přímo podrobeno přes 30 měst (ostatní jsou ve vlastnictví knížat a předáků království). Mimoto jsou mu poddány kraje Morava, Slezsko a Lužice. Několik německých knížat si od něho vyprošuje fojtství jako léno. Půdu má království úrodnou jako snad žádná jiná země: je velmi úrodná na obilí, víno, ovoce a vonné koření. Oplývá hojně zlatem, stříbrem i drahými kameny a ostatními kovy neméně vzácnými. Vyvěrají tam porůznu četné léčebné prameny a vřídla. Čechami protékají četné řeky, jež v nich většinou i pramení, mezi nimi vyniká Labe, vytékající do Saska, do Labe pak vtékají ostatní: Vltava, Ohře, Sázava, Jizera, Otava a Mže. Toto království obývají Slované, jejichž jazykem, avšak uhlazenějším, mluví lidé to velcí duchem i tělem, jež lze docela srovnati se lvy - ve znamení lva se také rodí a užívají ho jako znaku. Jsou však velmi ušlechtilí a dobročinní právě tak k cizincům jako k domácím; platí u nich více dobré mravy než jinde zákony.

Pěkná slova pana Jana Jessenia z Jasena, i když pravda - v pitevním protokolu bychom je nečekali. Škoda, že nejsou aktuální dodnes. Postava dr. Jana Jessenia z Jasena a jeho dílo - Anatomie pražská - jsou v našich dějinách nepřehlédnutelné. Do Anatomie patřil i rozsáhlý odstavec o Praze: Hlavou království jest Praha, ležící nad řekou Vltavou na místě přirozeném i uměle velmi opevněném a přitom zdravém a půvabném. Ta se skví velmi nákladnými budovami, veřejnými i soukromými i divadly zcela královskými a je snad ze všech evropských měst největší. Dozajista jest hodna nejvznešenějšího sídla říše, takže by se leckomu, kdo ji spatří, plným právem zdálo, že vidí nikoli město, nýbrž svět. V ní bydlí tolik velmožů, rytířů a mužů stavu patricijského, pocházejících ze skvělé rodiny a rodu, a veliké množství mužů učených, že jich sotva kde jinde žije více. Nikterak jsem nemohl, ba ani nesměl zanedbati těch, kdož mě zahrnuli přemírou úsluh a dobrodiní, dokonce i nezaslouženě. Avšak musel bych psáti nikoli dopis, ale celou řeč, nikoli list, ale celý svazek, kdybych tu měl poznamenávati jednotlivá jména výtečných mužů, jež chovají Čechy. Domnívám se, že se o nich pochvalně zmíním v budoucnosti při vhodné příležitosti. Neboť jsem chtěl tento spis a vydání svého dílka tak určiti pro ně, jak jsem je chtěl podniknouti kvůli nim; neboť oni byli z převeliké příčinou toho, abych anatomii podnikl a dokončil. Neboť co mi nikdy ani ve snu nepřišlo na mysl - dostal jsem podnět a svolení k veřejnému konání pitvy. Tu jsem v Praze v Rečkově koleji, v místě velmi vhodném, za velkého shromáždění slavných a učených mužů, vědychtivých a vzdělaných měšťanů podnikl dne 8. června gregoriánského kalendáře na jakémsi oběšenci, a potom s pomocí Boží šťastně za všeobecného potlesku dokončil dne 12. června. Tomu dílu přálo i nebe: bylo totiž dílu nápomocno po celý onen čas chladno, pro tu věc nutné, a noční deště; stále jasné počasí za dne dovolovalo pracovati pod širým nebem. Historii této pitvy jsem si v hodinách prázdna v duchu opakoval, zaznamenal jsem ji, jak mi bylo poručeno, a konečně jsem ji dokončil a tu ji právě předkládám. Poklesky, jichž se porůznu vyskytne velmi mnoho, podle své laskavosti oprav, a libo-li, užívej této knížky a těš se jí s mými Čechy. Buď zdráv. S pozdravem (v tehdejších knihách obvyklým) odevzdal svůj spisek veřejnosti její autor, profesor a svého času i rektor wittenberské university dr. Jan Jessenius z Jasena, jehož rod pocházel z Horních Uher, přesněji ze středního Slovenska, kousek od města Martina a jenž právě v českém hlavním městě vykonal první veřejnou pitvu ve střední Evropě. V knížce byl otištěn i dřevoryt, znázorňující Jessenia s rukou položenou na lebku kostry, a pod ním básnický doslov Jesseniova pražského přítele Typotia: Tento obraz, toť zevnějšek Jessenia, hodný jeho ducha, jejž žádná ruka nedovede zobrazit. Neboť on dovede obsáhnout všechna umění, i když se chce omezit jenom na lékařství.

JOSEF VESELÝ