Pondělí 5. 4. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Kde jste se vlastně vzal v satelitním městečku?
Jednou mě (tenkrát ještě) přítelkyně vytáhla na procházku a objevili jsme se uprostřed satelitního městečka. Důkladně jsme si je prohlédli, abychom věděli, kde asi nikdy nebudeme bydlet. Když jsme pak dostali nabídku na seriál ze současnosti, tak jsem si na to místo vzpomněl.

A dozvěděl jste se to při přípravách seriálu?
Do jisté míry ano. V seriálu ale vytváříme situaci, která v českých satelitních městečcích asi příliš obvyklá není. "Naše" městečko totiž staví firma, která se dostala do potíží a domy prodává hluboko pod cenou. Ty domy si tak mohou dovolit i "normální" lidé. Ti se pak po nastěhování setkávají s těmi, kteří tam už bydlí. Podle objednávky produkční společnosti má náš seriál být o současných lidech, jejichž rozpětí je široké: od takových, s jakými se televizní diváci setkávají běžně až po ty, které sice nikdy neviděli, ale zajímají je.

Jak se žije v opravdovém satelitním městečku?
To hodně závisí na tom, kdo tam žije. Ve své podstatě jsou satelitní městečka novotvary, kterým se jejich obyvatelé musí do značné míry přizpůsobovat. Život tam asi nebude jednoduchý a má svá specifika. Satelitní městečka se vždy přes den vylidní, zůstanou tam jenom ochranky a zelené vdovy, a večer se zase zalidní.

Očekáváte po odvysílání seriálu z "potrefených míst" nějaké reakce?
Teoreticky je možné, že nás budou obyvatelé satelitních městeček nahánět. Ale vzhledem k tomu, že jsme proti nim nevystoupili ani s jednou smyšlenou, lživou, nebo nepřátelsky laděnou postavou či situací, tak spíš očekávám, že se budeme moci doživotně v satelitním městečku ubytovat a do místních lesů chodit pod patronací lesní správy na houby.

Úterý 6. 4. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

Středa 7. 4. 2004 ČT 1 - 21.25 hodin

Podle režiséra jde o klasickou dokumentární biografii, která využívá Ivanovovu metodu přibližovat lidem komplikovaná témata napínavou formou detektivního příběhu. "Stejným způsobem, jaký při své práci pan Ivanov používal, jsme natočili jakousi detektivku o jeho životě. Přes jeho dílo přibližujeme i jeho osobu," doplňuje Pavel Jandourek. Velmi si přitom pochvaluje Ivanovovu důslednost. "Ke každé jeho knize existuje ohromná bedna archivních materiálů, ke kterým nás manželka i dcera pustily a tím nám velmi ulehčily práci," vysvětluje. Další materiály poskytl televizní archiv. Můžeme se těšit na portrét člověka, který by neměl být zapomenut a díky svému dílu snad ani nebude.

(top)

Čtvrtek 8. 4. 2004 NOVA - 10.45 hodin

Režie Nick Willing. Hrají Jason London, Jolene Blalock, Dennis Hopper, Frank Langella a další.

Pátek 9. 4. 2004 ČT 2 - 20.00 hodin

O Velikonocích přicházejí do Jeruzaléma zástupy poutníků, aby si na autentických místech připomněli velikonoční příběh, který začal před dvěma tisíciletími na východním pobřeží Středozemního moře. Poutníci cítí, že tam, kde Ježíš žil a zemřel, mohou mnohem silněji prožít tyto největší svátky křesťanského světa.Tam nacházejí kořeny své víry a také to nejdůležitější - naději, neboť velikonoční příběh obsahuje především poselství naděje.

Sobota 10. 4. 2004 NOVA - 22.20 hodin

Režie Harold Becker. Hrají Bruce Willis, Miko Hughes, Alec Baldwin, Chi McBride, Kim Dickens, Robert Stanton, Bodhi Elfman a další.

Neděle 11. 4. 2004 ČT 1 - 20.00 hodin

Příběh zahrnuje rodinu Šírovu, k jejímž dvěma adoptovaným dětem posléze přibyl i vlastní potomek Matěj. Z velkoměsta se přestěhovala na přilehlý venkov s vírou, že tam nalezne zdravější ovzduší i vřelejší mezilidské vztahy. Jenže starostí nijak neubylo. Matěje sužují alergie a astmatické záchvaty, kolem adoptovaných dětí vyvstávají rasové předsudky: mladší František nezapře, že je čistokrevný Rom, Lukáš, svým vzhledem méně nápadný, má polocikánský původ. Jsou to úplně obyčejné, dovádivé, zlobivé děti, v jejichž hlavách se občas vylíhnou ztřeštěné nápady. Jenže veškeré maléry, které se v okolí přihodí, mají sousedé sklon přičítat právě jim.

Rozehrání jednotlivých motivů prozrazuje scenáristčinu nezkušenost: vhled do konfliktních situací je schematický a bez vrstevnatějšího osvětlení. Mám na mysli jak žlučovitého souseda, jenž rozbité sklo u svého auta bez důkazů přičítá právě těmto dětem, tak paradoxní, velice zajímavou, ale bohužel povrchně zpracovanou situaci, kdy právě Lukáš chce natolik přilnout ke "správné" většině, že vystupuje jako nejtvrdší nositel rasistických tendencí ve školním prostředí.

Teprve Tyc se pokusil jejímu scénáři vtisknout vizuálně svébytný tvar a vyklenout příběh do obecněji platného rozměru. Sice se snažil inscenační postupy ozvláštňovat, ale přiznám se, že leckdy na mne působily jako zbytečně samoúčelné. To jsou všechny ty téměř kolmé pohledy z velké výšky či rádoby zkoumavá spočinutí na detailu lidské tváře, nehybné záběry, v některých případech dokonce rezignující i na přeostřování. Za podobně neústrojnou pokládám i realizačně jistě náročnou sekvenci rodinného sezení, snímaného jakoby zevnitř pevně zafixovanou kamerou, ustavičně se otáčející kolem své osy.

Přirozenost přiznávám především hereckému ztvárnění, díky němuž se vyprávění úspěšně přeneslo i přes některá sporná místa. Vynikající jsou dětští představitelé, kteří zcela spontánně, bez špetky rušivého "hraní" postihli jen zdánlivě bezstarostné škádlení, bez zveličování přiblížili narůstající citovou frustraci, s níž si chlapci nevědí rady a na níž reagují zkratovitě. Rodiče ztvárnili Ivan Trojan a Petra Špalková se snahou o co nejpřesnější povahotvornou kresbu; otec si zachovává nevzrušivý odstup, zatímco matka snadno podléhá nervním krizím, kdy ztrácí kontrolu nad svým chováním.

Zacílení Smradů nelze jednoznačně definovat. Přesahuje cikánskou problematiku (ta byla komplexněji pojednána v Mariánu režiséra Petra Václava) i potíže související s adopcí. Výpověď osciluje kolem přijetí cizorodé skupinky nově příchozích starousedlíky, ale také se dotýká konzumní mentality, která se projevuje třeba výlety do obchodních domů jako způsobu trávení volného času. Zdeněk Tyc zavrhl jednoznačný náhled, těká po jednotlivých motivických okruzích ve snaze postihnout všední okamžiky v životě jedné úplně obyčejné rodiny. Co je však nejdůležitější: navzdory výhradám se jedná o mimořádné dílo, které vybízí ke spoluzamyšlení, zda náhodou nevypovídá také o nás.