Dá se skoro říct, že masivní mediální ruch kolem natáčení i uvedení novému českému filmu Bolero nakonec ublížil. Vzbudil totiž přílišné očekávání. I když, pravda, "kasovně" mu asi spíš pomůže, neboť diváci budou zřejmě zvědavi na "volnou inspiraci" skutečnou kriminální událostí, hojně propíranou i v poslední době, kdy probíhalo nové soudní řízení s údajnými vrahy slovenské studentky. Ponechme však stranou vazby mezi skutečností a filmovým příběhem, který ostatně scenáristická předloha zasazuje - na rozdíl od reality - do současnosti.

Bohužel, právě ve scénáři je první a patrně i hlavní kámen úrazu snímku F. A. Brabce. Markéta Zinnerová, která jej původně psala pro divadlo a pak snad i jako předlohu televizního seriálu, v něm zkonstruovala dějové i myšlenkové schéma, na nějž pak navěsila situace, dialogy a hlavně postavy. Kvůli těžkopádnému toku děje, mnohomluvnosti postav, poněkud násilně šroubovaným morálním apelům i postavám, které musí za každou cenu, i kdyby všechny repliky šly "pod stůl", odpovídat stanovenému záměru, film ztrácí možnost svižného a přitom chvílemi lehce utajovaného toku děje, v němž divák jde s sebou a pátrá s vyšetřovateli. (I když, dlužno dodat, někteří z vyšetřovatelů, především Martin Stropnický, by za sounáležitost věru stáli, přinejmenším dík slušnému hereckému ztvárnění.) V neprospěch věci se tu porušují zákonitosti a pravidla dobré detektivky, aniž se přitom za to nabídne náhrada - třeba psychologické hloubky, vzrušující akční prvky nebo něco jiného. Napětí je odpočátku mařeno četnými průhlednými náznaky, kdo je pachatel, věrohodnost hrdinů nabourávána apriorním zaškatulkováním. Bylo předem dáno a psáno, že zlatá mládež zbohatlických rodičů je sběř gaunerů (nebo jimi svedených nebožáků bez osobnosti), jejich otcové a matky bezcharakterní suveréni jednající z pozic svého postavení a majetku.

Ani režisér takových kvalit, jaké má F. A. Brabec, s tím mnoho nevedl, i když se snažil. Věren své kameramanské profesi ozvláštnil film barevnou dráždivostí symbolů, umnými jízdami kamery, obrazově vynalézavě řešenými záběry. (Připomeňme např. scénu rekonstrukce činu nebo obrazově i zvukově působivé taneční scény, které však bohužel poněkud marnotratně prokládají už úvodní titulky, ač s dějem filmu mají vlastně málo společného - kromě názvu ovšem.) S plochými, prvoplánově vystavěnými charaktery postav, pronášejícími často dost křečovité dialogy, však mnoho udělat nemohl, aspoň v detektivce ne. A možná ani s výkony herců, kteří se většinou bezúspěšně potýkají se svými figurami. Snad s výjimkou zmíněných vyšetřovatelů a Anny Polívkové v roli jedné z příslušnic podezřelé skupiny jsou jejich výkony dost bezradné, až je nám jejich hereckých jmen i osobností upřímně líto. Škoda vynaložené invence, energie i pěkné "brabcovské" kamery.