A ta tráva byla tolik zelená a ty květiny tolik, tolik voněly... Kdo by se díval na televizi, když letní teploty přišly po tak dlouhém čekání? Pro zpravodajství přinesly náhlé změny teplot vítané zpestření. Ono v červenci referovat o topení v panelácích, to se hned tak často nepoštěstí. Škoda ale, že ekologický sólokapr - vliv hormonální antikoncepce v odpadních vodách na pohlaví ryb - nepřišel trochu dříve: v živých barvách už si představuji, jak Události, komentáře soupeří o sledovanost s nováckou Anakondou. Podobné téma, různé zpracování. Zvítězili by zmutovaní kapříci, či zmutovaný had? Tím ovšem neberu na lehkou váhu varovná fakta. Přece jen jsou ty hollywoodské slátaniny k něčemu dobré: připraví nás na realitu. A kdyby nic jiného, tak tyhle anakondy, aligátoři či godzilly nám čas od času připomenou, že největší hrozbou pro naši planetu nejsou mimozemšťané, ale lidé.

Z poklidu osvědčených titulů (nejkvalitnější filmy, ať už dokument Islandská paměť či legendární Leanův Lawrence z Arábie, se vysílají v době, kdy i nejzavilejší intelektuálové dají přednost přírodě) vytrhla diváky spolu s Primou a jejím odvážně dlouhým Tancem s vlky opět Česká televize. V úterý večer odvysílala americký snímek Zeptejte se mých dětí. Bez ohledu na sladkobolný kabát, který skutečnému příběhu ušila komerční produkce, jde o dílo v mnohém ohledu zajímavé. Otřesné osudy rodiny, která byla poznamenána křivým obviněním ze sexuálního obtěžování dětí, vypovídají nejen o pochybném výkladu slova spravedlnost, nejen o psychickém utrpení manželského páru a dvou dětí, které zcela nesmyslně musely svá nejlepší léta trávit v pěstounské péči. Vypovídají především o manipulaci a manipulovatelnosti, o kolektivní vině, o davové psychóze. A ačkoliv formálně tenhle film asi patřil do kategorie "jedno oko nezůstane suché", mělo jeho uvedení jistě větší smysl než třeba vysílání záznamu muzikálu.