Na chvíli se teď vrátíme ke kořenům. Ne našim, ale našich sousedů Poláků. Podíváme se do města Gniezno - u nás zvaného Hnězdno -, které bylo před mnoha staletími pro Poláky tím, čím je pro nás například Vyšehrad. Stál tam totiž první hrad současníků našich Přemyslovců. Z Gniezna vládli polští králové říši, která soupeřila s Českým knížectvím. Naše vztahy ale byly občas i docela přátelské.

Píše se rok 965. Ke kamenné svatyni, stojící na návrší nad jezerem a vřesovišti, kráčejí svátečně oblečení lidé. Bude svatba. Mieszko, toho jména první z rodu Piastovců, si vezme Doubravku z rodu Přemyslovců. Z tohoto strategicky uzavřeného manželství se narodí syn Boleslaw Chrabrý, který v dubnu roku 1025 přijme jako první královskou korunu. Užije si jí jen do července, kdy zemře. Gniezno se ale na prvních několik let suverénního polského státu stane jeho první metropolí.

Dávno, dávno před Mieszkem ale sem, doprostřed dubových lesů, bažin a jezer, přišli tři bratři - Čech, Lech a Rus. "Kdy to přesně bylo, jestli sem přišli společně, nebo se tady sešli, to už dnes nikdo nezjistí. Jisté je ale jedno: výsledkem tohoto setkání bylo, dalo by se říct, rozdělení sfér vlivu v této části Evropy," říká hnězdenský průvodce Roman Górczak. Z vyvýšeniny, na které dnes stojí metropolitní gotická katedrála, se prý Lech rozhlédl kolem sebe a řekl něco v tom smyslu, že to je ta země mlékem, strdím a kdoví čím ještě oplývající a že se tady usadí. Možná už byl ale jen vysílen dalekou poutí a řekl si, že už dál nepůjde a že se mu líbí tam, kde zrovna sedí. To Čech a Rus zastávali názor, že půjdou dál. Nic jiného jim ostatně nezbývalo. Hnězdno už si zabral bratr Lech.

Praotec Čech tedy vyrazil na jih, aby později vystoupil na lesy porostlou vyhaslou sopku a pronesl slova, která už před ním pravděpodobně vyřkl o nějakých 500 km severněji jeho bratr Lech. Takže návrší v Hnězdně bylo vlastně takovým polským Řípem. Abychom tuto legendu dokončili - Rus si sbalil svých pět švestek a regiment bojovníků a z neznámých důvodů se vydal na východ, kde se usadil a odkud pak jeho potomci podnikali výbojné výpravy na území obývané potomky Lecha a Čecha a nejen tam.

S Gnieznem - kolébkou polské státnosti - je spojena i další legenda o tom, jak se stal bílý orel polským národním symbolem. To už je ale historka trochu mladší. "To si vám jednou - někdy v 10. století - vyjel kníže Mieszko I. na lov," pokračuje můj průvodce Roman Górczak, "odpočíval tady pod vysokým dubem a na něm uviděl sedět bílého orla s roztaženými křídly. Slunce právě zapadalo a obloha byla rudá. Tak tedy vznikl náš národní erb - bílý orel na červeném pozadí."

Když si Mieszko vzal v roce 965 Doubravku, ta mu dala první manželskou radu. "Poslyš, Mieszko, měl by ses dát pokřtít. Koukni, já jsem také pokřtěná." O rok později Mieszko poslechl svou choť a přijal křesťanství. Ač se to zdá s ohledem na současnou sekularizaci české kotliny zvláštní, byli to naši předkové, kdo Polákům přinesli křesťanství, a ne naopak. Doubravka ale Mieszkovi po dvanácti letech manželství zemřela. Nechal ji s poctami pochovat v tehdejší románské katedrále. Hrob pod deskou s nápisem Doubravka je ale prázdný. Nikdo totiž neví, kde přesně Doubravka opravdu leží. "Podle tradičního podání i podle polských kronik byla Doubravka pohřbená tady v katedrále. Potvrzují to i církevní archivy, ale archeologické výzkumy nikde na území katedrály nepotvrdily, že by tu byl nějaký královský hrob. Náhrobní deska je tedy jen symbolická," říká Ramzes Temczuk z turistického sdružení zvaného Stezka rodu Piastů.

To samé se ostatně týká i dalšího hrobu slavného Čecha. Asi ještě slavnějšího a významnějšího než Doubravka. Byl to právě on, kdo se stal prvním polským svatým patronem, kdo šířil křesťanství u tehdy pohanských Prusů a který za to na jaře roku 997 zaplatil životem. Svatý Vojtěchu, patrone náš - tak hrají vždy pět minut před polednem zvony z katedrály zasvěcené svatému Vojtěchovi z rodu Slavníkovců. To on - Čech, a ne Polák - se stal prvním polským svatým. Vojtěchovi však stojí zato věnovat více času. Povím vám o něm příště.