Neděle 8. 8. 2004 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.04, repríza 12. srpna v 14.30

Poznávání historie je prospěšné a užitečné, protože se tak člověk dívá na doklady dobrého a špatného příkladu, jako by byly na význačném pomníku vystaveny. Odtud si každý vybírej pro sebe i svoji obec, co bys měl napodobit, odtud poznávej činy ošklivé počátkem, ošklivé koncem a jak by ses jim měl vyhnout. K takovému závěru došel už před dvěma tisícovkami let Titus Livius, když se rozhodl, že napíše dějiny Říma od založení města. Jakéhosi podobného naučení se budeme snažit dobrat i my dnes. Na základě zkoumání jednoho lidského života. Patřil malíři Karlu Škrétovi.

Škrétové nebyli jenom tak leckdo. Patřil jim predikát vladyků, říkali si "Šotnovští ze Závořic". Byli usedlí v Praze a také v Kutné Hoře, nikoli však odjakživa - připutovali sem z jižních Čech, z Olešnice, nacházející se kdysi mezi Bechyní a Týnem nad Vltavou. Dědeček našeho malíře Karla (jmenoval se Jan) obdržel roku 1559 měšťanské právo na Starém Městě pražském. Jeho oborem bylo mlynářství. Kromě toho byl však taky obratný a podnikavý obchodník. Nebylo divu, že mu Maxmilián II. udělil po jedenácti letech let pobytu v Praze vladycký titul. Jeho nemalé jmění se promítlo i do kariéry jeho synů, kteří většinou byli královskými úředníky. Malířův otec (jmenoval se Konrád) byl úředníkem české stavovské komory. Syn Karel se mu narodil roku 1610 v domě U černého jelena v Týnské uličce na Starém Města pražském. Otce ztratil záhy a o dorůstajícího chlapce pečovali jeho strýcové. Dostalo se mu znamenitého vzdělání v Týnské škole, a to nejen ve vědomostech obecných, nýbrž i v hudbě, jízdě na koni, šermu a v jiných tělesných cvičeních. Byť s disciplínou byl poněkud na štíru.

Jeho talent se projevil už v dětství. Není známo, kdo byl jeho prvním učitelem, nevíme ani, jestli se umění kreslířskému a malířskému učil v Praze nebo v Kutné Hoře, mezi učedníky cechovních malířů se jeho jméno nevyskytuje (nejspíš se učil u některého z dvorských umělců). Hodně mu asi pomohla spolupráce s Jiljím Sadelerem, výborným rytcem nizozemského původu, který působil u Rudolfova dvora. Tam se zřejmě seznámil s Václavem Hollarem. Jisté je pouze to, že po Bílé hoře spolu se svou matkou a sourozenci emigroval - jsou o nich zprávy ze saského Freiberku, jednoho z velkých středisek českých utečenců. Pak se vydal do Itálie - tam už zůstal podstatně delší dobu. Pilně studoval tamní mistry a zdokonaloval se. Škréta byl původně protestantského vyznání. Jako protestant by do katolické Itálie neutíkal. On tam ale neutekl kvůli víře. On tam utekl kvůli malířství.

JOSEF VESELÝ