číslo 17
vychází 18. 4. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 25. 4. 2005 NOVA - 21.10 hodin

Nostalgické ohlédnutí do časů ještě bezstarostných

Dvě jména patří nerozlučně k sobě: Jiří Menzel a Bohumil Hrabal. V 60. letech dokázali do úsměvných příběhů vnést vážnější zamyšlení nad politickými tlaky, které deformují bezmocné lidi, ať je pohltila okupace nebo stalinistický režim. Poté již něco takového nepřipadalo do úvahy. Menzel musel celé destiletí čekat, než prosadil Postřižiny (1980). Tehdy se upjaté podmínky mírně uvolnily: Karel Kachyňa vytvořil Lásky mezi kapkami deště, Chytilová Panelstory a Kalamitu, Smyczek Housata. Nejen tito filmaři se vymanili z bezmála povinné ideologické rétoriky a také Postřižiny se v tehdejší nabídce kin zaskvěly jako výpověď naprosto zbavená jakékoli takové příměsi. I když byly nadšeně přijaty, málokdo dodal, že fungují jako ryze úniková zábava. Jen málokdy zazněl tak pochybovačný názor, jaký ve čtenářské rubrice zveřejnil časopis Film a divadlo: Menzelova komedie není "bohužel ničím jiným než právě tím oslňujícím drahokamem, který zdobí, ale jehož užitná hodnota se blíží nule." Bylo to málo nebo hodně?

Menzel prokázal, že právem patří k režisérské špičce. Inscenační i vypravěčská jistota stále fascinují, výtečně napsaný scénář a příkladně uvolněné herecké výkony umožnily vznik bez nadsázky skvostné podívané. Menzel sloučil do jednoho celku jak snivě poetické ladění, které se odráží v přednostňování pastelových barev, tak jistou starosvětskost, s níž se ohlíží po dávno odvátých idylických časech, spojených s prostředím pivovaru. Přitom se nebál střídat různé žánrové polohy, aniž by narušil zastřešující hladivé ohlédnutí: spatříme groteskní výjevy včetně zrychleného pobíhání, nechybějí bizarní postavičky ani bizarní nápady (lezení na vysoký komín). Nad vyprávěním se klene přitakání nikoli poživačnosti, ale spontánní přitakání životním radostem: když spatříme hlavní hrdinku, jak labužnicky pojídá kus masa a zapíjí sklenicí piva, je to pohled vskutku nezapomenutelný.

Menzelovi mimořádně pomohli i herci, kteří přesně postihli svéráz svých postav. Poněkud koženého správce pivovaru Francina představuje Jiří Schmitzer, jenž mu vtiskl jemně směšnou, co chvíli však zpochybňovanou upjatost, s jeho ženou Marjou doslova souzní Magda Vášáryová, usměvavá i rozmarná, ochotná na znamení moderních časů zkrátit si vlasy (i podstoupit téměř rituální výprask od svého muže). Věčně rozkřičeného strýce Pepina ztělesnil Jaromír Hanzlík přece jen přepjatě a těžkopádně, nedokázal prostě navodit Pepinovu uřvanost i ztřeštěnost náhlých rozhodnutí jako spontánní povahový rys. A nelze pominout ani Rudolfa Hrušínského, jehož pan doktor s takovým požitkem usne na Marjiných prsou. Právě slastná pohoda, která vyzařuje z každého póru tohoto příběhu, se stává určujícím prvkem celého filmu.

JAN JAROŠ

Úterý 26. 4. 2005 PRIMA - 22.15 hodin

Tenká červená linie

Vojín Witt je dezertér, žijící v poklidu a míru na ostrově v Pacifiku. Jenomže všechno hezké jednou končí - i Wittův mírumilovný život. Je chycen námořnictvem, vyslechnut a poslán do aktivní služby k jednotce připravující se na bitvu o Guadalcanal. Film ukazuje osudy různých vojáků a důstojníků během této drsné akce, která je velice důležitá pro vývoj války s Japonci, okomentované Wittovým monologem. 

Středa 27. 4. 2005 NOVA - 22.35 hodin

Znásilnil vás někdo? Vykastrujte ho!

Jeden z posledních filmů Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky dokazuje, že umění (vy)provokovat diváka ovládá režisérka dokonale, i když ne vše se jí vydaří. tentokrát totiž sesypala nejrůznější ingredience, které se jí dosud osvědčily, a uvařila z nich pudink někdy svérázných chutí. Pohrává si s narušenými partnerskými vztahy, s mravní otupělostí či dokonce zkažeností, opájí se jen zdánlivě hravou stylizací. To vřadila už do Hry o jablko, ale shrnula zejména v tragikomedii Kopytem sem, kopytem tam - včetně výpadů vůči mužskému šovinismu, který se nyní změnil v násilnictví. Oba tyto snímky zanechaly stopu i zde, byť v obdobě daleko tvrdší a drastičtější.

Co se přihodí: znásilněná Lenka - věrohodně ji představuje Zuzana Stivínová - pachatele doživotně poznamená: vykastruje je. Jako veterinářka to ovládá dokonale, jak předvedla už v šokujícím úvodu, kdy spatříme téměř dokumentární záběry, zachycující nevzrušivé "vyřezávání" vepříků. Jenže Věra Chytilová pomíjí otázku morální, kterou je soukromě vykonaná spravedlnost, odsouvá i problém sebezpytování a téměř pamfleticky se soustředí spíše na prospěchářství daleko širšího záběru a nesouvisející bezprostředně s případem.

Režisérka ovšem ovládá umění tragikomedie jako málokdo: výmluvná je třeba scéna znásilnění, obsahující groteskní pasáž se stahováním kalhotek. Zatímco jeden marně se bránící dívku drží, druhý utrží několik kopanců, než se mu podaří otevíračem na konzervy zachytit překvapivě nepoddajné spodní prádlo. Totéž platí pro strastiplné putování obou postižených mužů s kastrůlky, v nichž si nesou atributy svého mužství. Ovládá umění pro někoho možná až nechutného paradoxu, když jeden z těchto "pokladů" končí na pánvi, usmažen s vajíčky.

Věra Chytilová si jako vždy hlídala hereckou složku, ale neudržela ji v jednotném duchu. Poníženou Lenku ztvárnila Stivínová jako bytost obávající se zraňujícího nepochopení svých blízkých - a ve svém očekávání se vskutku nezklame. Zatímco Lenka (a koneckonců i její přítel) se pohybuje v hranicích psychologizující drobnokresby, vnější vykreslení jejích protihráčů se posouvá k žertovně hravé stylizaci. U potrestaných násilníků Miroslava Donutila a Tomáše Hanáka - a také u jejich kumpána Davida Vávry - takto rezonují hlavně dialogy.

Chytilová rozvířila polemiku, do níž zasáhli i její mladší kolegové. Například Petr Zelenka (Příběhy obyčejného šílenství, Knoflíkáři) přemýšlel, zda se o špatných filmech má vůbec psát, a dospěl k závěru, že by se tak mělo činit pouze tehdy, pokud představují hrozbu. Dotázán, zda takový film může uvést, odpovídá: "Chytilové Pasti, pasti, pastičky mi přijdou nebezpečné." Docela jej chápu.

JAN JAROŠ

Čtvrtek 28. 4. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Cesta z města

Lyrická komedie režiséra Tomáše Vorla s humorem líčí pokus programátora Honzy nalézt smysl života v návratu k přírodě. Když Honza bere na výlet do přírody svého předpubertálního syna z rozvedeného manželství, nezapomene samozřejmě přibalit mobil, notebook a digitální kameru. Víkendový výlet se ale protáhne na týdny. V podhorské vesničce Honza se synem stráví nejhezčí a nejveselejší chvíle svého života. Spřátelí se s místními lidmi, a zejména s půvabnou rebelující Markétkou. Honza propadá nejen jejímu kouzlu, ale i vábivé vůni domácích likérů její zemité babičky, drsnému přátelství venkovské rodiny Ludvy a Vlastičky a koloritu svérázného venkovského života. Návrat k přírodě přinese Honzovi poznání, že jsou i jiné způsoby života než workoholismus a závislost na přetechnizovaném světě.

Hlavní role Tomáš Hanák, Bolek Polívka a Eva Holubová.

Pátek 29. 4. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Hitler - lze pochopit zosobněné zlo?

Démonická postava Adolfa Hitlera filmaře stále přitahuje. Do kin zavítal německý snímek Pád Třetí říše, kde se autoři pokusili tohoto zloducha polidštit, postihnout jeho pokřivenou psychiku, která jej zbavuje pocitu jakékoli viny. Téměř současně vznikala televizní kanadsko-americká verze režiséra Christiana Dugaye nazvaná Hitler: Vzestup zla, který mapuje jeho životní dráhu od raného mládí. Snímek, v dohledné době nachystaný do vysílání, převážně vznikal v Praze - ale ta podobně jako v Amadeovi zastupovala prostředí vídeňská, mnichovská nebo berlínská. Souběžně byl pořízen i doprovodný "film o filmu", který spatříme nejdříve - už tento pátek. Zachycuje pozoruhodné okamžiky z natáčení, z přípravy a studia rolí, zejména Hitlera, kterého ztvárnil britský herec Robert Carlyle.

Hitlera si ostatně "přivlastnili" mnozí slaví herci, třeba Anthony Hopkins, který se rovněž snažil proniknout této zrůdě pod kůži. Ale dříve vítězila karikatura. Hitler zpravidla jen zlobně gestikuloval a při řvaní mu bezmála pěna poletovala od úst. Toto pojetí, původně uhnízděné v sovětských filmech, do jisté míry proniklo i do Vávrova filmu Dny zrady, mohutně velebícího státotvorné zásluhy komunistů.

Hitler rovněž inspiroval Chaplinova Diktátora. Filmová recenzentka Lidových novin se však mýlila v "hitlerovské" rekapitulaci, když důvěřivé čtenáře přesvědčovala, že v tomto filmu nepadlo Hitlerovo jméno ani jednou, protože je to snímek němý. Pravý opak je pravdou. Diktátor je film velice upovídaný a Chaplin si v něm troufl rovnou na dvojroli: vedle smolařského židovského holiče ztvárnil naparujícího se "nadčlověka" Hinkela, jenž Hitlerovi jako by z oka vypadl - Chaplin mu ostatně docela vážně vytkl, že si svévolně přivlastnil jeho knírek...

(jš) 

Sobota 30. 4. 2005 NOVA - 17.40 hodin

Samorost

Docent Pavel Šťastný přednáší na filozofické fakultě o etice a sám se snaží chovat podle těch správných morálních zásad. Jenže se u dveřích jeho bytu objeví Eva, jeho dcera z prvního manželství, kterou deset let neviděl. Poněkud samorostlá dívka by totiž chtěla studovat v Praze medicínu a proto žádá otce, aby jí to svými známostmi pomohl zařídit. Šťastný souhlasí s tím, aby po dobu studií bydlela Eva u něj a jeho druhé ženy, a dokonce se s ní vydá na lékařskou fakultu za svým přítelem, docentem patologie Oskarem. A to je chvíle, kdy se Šťastného doposud poklidný zásadový život změní v sérii katastrof. S trojkou z biologie totiž nemá Eva na medicíně šanci. Šlo by ovšem zařídit, pokud by byl docent etiky ochoten poněkud slevit ze svých zásad, což v praxi znamená, pokud by byl ochoten zapojit se do kolotoče služeb a protislužeb.

Režie Otakar Fuka. Hrají Milan Lasica, Veronika Žilková, Jiří Císler, Jana Kasanová, Jiřina Jirásková, Jan Faltýnek, Jitka Asterová, Michal Nesvadba a další.

Neděle 1. 5. 2005 PRIMA - 22.45 hodin

Pevnost

Při vojenské přehlídce je neznámými muži zastřelena seržantka Patti Jean. Pronásledování auta s vrahy skončí fiaskem. Vyšetřováním je pověřen inspektor Jay Austin a velitel vojenské policie Alan Caldwell. Mezi oběma muži panuje zvláštní napětí a antipatie, které mají zřejmě kořeny v minulosti. Seznámení Jaye s Caldwellovou dcerou je naopak od prvního okamžiku plné oboustranných sympatií. Vyšetřováním se zjistí, že smrtící zbraň by mohla patřit někomu na základně. Plukovník to odmítá, ale souhlasí s prověřením všech stop.

Režie Peter Hyams. Hrají Sean Connery, Mark Harmon, Meg Ryanová, Jack Earden, Mark Blum a další.