číslo 19
vychází 2. 5. 2005

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Vzorová ukázka kultivované veřejnoprávnosti

Pokud se v uplynulém týdnu někomu něco hodně povedlo, pak je to (konečně!!!) skladba programu České televize v sobotu večer. Vzorová to ukázka kultivované veřejnoprávnosti. Zatímco na Nově juchali čím dál tím stejní Gondíkovci (ne, ani Šárka Vaňková nepřispěje k velkoleposti šou, která je už dávno za zenitem) a Prima tiše předla v kriminálním rytmu, divák ČT aby se rozkrájel.

Je sice celkem smutné, že pro kvalitní zábavu je třeba sáhnout do archivu, ale na druhou stranu - buďme rádi, že nám v něm soudruzi "mazací hlavy", kteří měli na starosti fyzickou likvidaci nepohodlných pořadů, vůbec něco zanechali. Sestřih Řekněte mi, kdo to je nám připomenul nejroztomilejší scénky Felixe Holzmanna a taky prostý fakt, že za tohoto mistra železné pointy se dodnes nenašla náhrada.

Na druhém veřejnoprávním kanálu se nezvykle dlouho před půlnocí objevil Pavel Anděl a jeho "prodloužená" s názvem Tsunami a my. Realizačnímu týmu (tuším, že spousta nápadů vychází z nenápadného motorkáře Jana Kratochvíla, kterému se během přímých přenosů daří dobře se skrývat za masku trochu unaveného "chataře") bych se nebála svěřit podobně koncipované projekty častěji - nejlépe týden co týden a ne jen hodinku před půlnocí.

Také film Svět podle Prota, vysílaný hned po holzmannovské nakládačce, měl v programu své opodstatnění, a ačkoliv kladl bezmála existenciální otázky, vlastně svým jemným a nevtíravým humorem s předchozím pořadem korespondoval. Stejně jako u hrdiny filmu, jenž tvrdí, že je z jiné galaxie, se i u Holzmanna často ptáme: jak je možné tak přesvědčivě hrát někoho, kým nejsem? V Holzmannově případě není pochyb, že pitomcem, kterého hrál celý život, vskutku nebyl.

Prot - nebo, chcete-li, Porter - je bezpochyby nešťastníkem, který unikl do jiné reality, protože už dál nemohl snášet rány osudu. Krom nepovedeného dabingu (vévodily mu poněkud zploštělé hlasy obou hlavních představitelů, z nichž jednoho jsme dokonce mohli slyšet i v následujícím reklamním bloku) mě u snímku zarazila ještě jedna věc: žánrové označení. Spíše než o sci-fi šlo o podobenství, vyzněním nikoli nepodobné Formanově Přeletu nad kukaččím hnízdem.

Jak by bylo hezké, kdyby se České televizi povedlo takových sobot, neřku-li třebas i všedních dnů, víc!

JANA CIMBUROVÁ