číslo 19
vychází 2. 5. 2005

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Galábíja párty v plovoucím hotelu na Nilu

Egypt se v poslední době stal velmi oblíbenou destinací pro české turisty. Rudé moře či pyramidy v Gíze patří k hlavním lákadlům. Populární jsou i poznávací plavby po Nilu, ke kterým kromě návštěvy chrámů faraonů a jejich hrobek nerozlučně patří i "galábíja párty".

Nad Říší mrtvých, tedy nad levým břehem Nilu, už slunko téměř zapadá. Ohňová koule se dotýká země. Den končí a okolí se noří do hluboké tmy. Pasažéři luxusních lodí brázdících nejdelší africký veletok se chystají aktivně prožít, respektive protančit celý večer.

"Galábíja, kupte si galábíju," pokřikují na zahraniční návštěvníky trhovci v městech ležících podél Nilu. Vědí, že právě galábíja je jedním z nejprodávanějších artiklů, i když ji kupující použijí prakticky jen jednou. Co to vlastně galábíja je? Orientální kostým z jednoho kusu látky sahající pod kolena, někdy až na kotníky. Důležitá je barva. Může být křiklavá i decentní, mystická i vyzývavá. Například červená a žlutá vyjadřují temperament, modrá a fialová zase tajemno.

Vybíral jsem dlouho a ještě déle smlouval o ceně. Začali jsme na dvou stech librách, tedy asi osmi stech korunách. Nakonec jsem to usmlouval na čtyřnásobně nižší částku, i když se majitel krámku sice zaklínal a pohybem ruky naznačoval, že je to jeho smrt a že jeho děti nebudou mít co do úst. Smlouvání je však egyptským národním sportem a my byli nakonec ve skrytu duše spokojeni oba. Odnášel jsem si galábíju v barvě blankytné modři, v tom okamžiku jsem však netušil, že právě ta vytváří dojem jemné pohádkové víly.

Britové, Slovinci, Japonci i Češi vypadají v galábíji téměř stejně. Mnozí s turbany na hlavách, opravdovými i vyrobenými z ručníků, většina bez bot, naboso. Do osvětleného sálu se zpočátku ploužili jen pomalu, rytmus tradiční hudby ale všechny rychle strhl. Výjimku zpočátku tvořili jen ostýchaví Japonci, i ti se však nakonec zapojili do tanečních soutěží. S dětinskou radostí pak nechtěli opustit parket ani poté, co při hře vypadli.

Součástí párty musí být i vystoupení břišní tanečnice. Předem upozorňuji, že egyptská kráska ve zdobené podprsence, s pásy s třpytícími se tretkami obepínajícími boky a v průsvitné sukýnce zdaleka nepatřila k nejštíhlejším. Břišní svaly se tak vlnily v rytmu, že to vyprovokovalo i podobně obdařené "krásky" z publika. Profesionálka je ale profesionálka. Od nás, laiků, se nelišila jen tím, že byla obutá. Mimochodem, moderní orientální tanečnice používá při tanci i boty s podpatky, které v dnešní společnosti znamenají i společenské postavení a prestiž.

Za okny šplouchaly vlny, alkohol tekl proudem a o půlnoci už byli bez předsudků všichni. Jediným omezením byla sama galábíja, která neumožňovala příliš široký krok. Když jsem se ráno probudil a vyšel na palubu, slunce vycházelo nad chrámy v Kom Ombo zasvěcené sokolímu bohu Hórovi a krokodýlímu bohu Sobkovi. Galábíju jsem zřejmě navždy uklidil do šatníku, stejnojmenný večírek se však bude na plovoucích hotelích na Nilu, i když s jinými účastníky, konat tak dlouho, dokud do Egypta budou jezdit turisté.

ROBERT MIKOLÁŠ