číslo 19
vychází 2. 5. 2005

Zpět na obsah         

Televize
a film

FILM

Temný thriller odráží asijskou krutost

Korejský snímek Old Boy, který nyní přichází do kin, jistě vzbudí rozporné ohlasy. Na jedné straně nebude chybět obdiv: režisér Park Chan-wook natočil svůj temný thriller virtuózně, pohrává si s vrstevnatou vypravěčskou skladbou, kterou rozplétá velice pozvolna, aby zpochybnil dosavadní domněnky, aby zrelativizoval otázku viny i pomsty. Zasouvá nejen reálné přeryvy mezi jednotlivými motivy v podobě plynu, který jednotlivé postavy uspí (takže předchozímu ani následnému dění nerozumíme o nic více než ony), ale také vpravuje falešná interpunkční znaménka, například přeryvy v podobě pouličních hodin s "odpadávajícími" minutami, které jsou pouhou ornamentální schválnůstkou.

Po ránu je dobré trošku se protáhnout - záběr z filmu Old BoyKorejské filmy zřetelněji odrážejí asijskou krutost nikoli jako příznak nějaké vyšinutosti, ale jako svého druhu součást běžně uplatňované mentality. Nejen ponižování, ale hlavně fyzické utrpení, k němž jsou lidé lhostejní, se zde demonstruje zejména na vztahu ke zvířatům - a není zřejmě náhodné, že často převažuje groteskní náhled. Jen si vybavme oříznutou rybu, vypuštěnou zpět do moře, v jiném korejském filmu Ostrov. Ve filmu Old Boy spatříme náruživě mlaskavé polykání ještě živé chobotničky, jíž se i po roztrhání na sousta stále vlní chapadélka. Comicsový původ, přecezený však zcyničtelou tarantinovskou hravostí, nejlépe postřehneme na modelaci postav a jejich počínání. Spravedlivé rozhořčení Dae-sua (Choi Min-sik), který byl 15 let vězněn, aniž se dověděl příčinu, načež byl stejně bezdůvodně vyhozen na svobodu, nabírá téměř mysteriozní rozměry jak v dávných pověstech. Jen jeho putování za pomstou, ve skutečnosti v každém okamžiku manipulované a ovlivňované, nepodléhá slepým náhodám osudu, ale také je součástí rafinované odplaty, kterou dlouho neznámý Dae-suův protivník trpělivě splétá.

Jen pozvolna si Dae-su vybavuje dávno zasutou vzpomínku, jak se kdysi dávno, ještě ve školních dobách, provinil indiskrétní užvaněností. Zhřešil jazykem, který si posléze v jednom z nejhrůznějších výjevů uřezává jako důkaz pokání. Oidipovské téma krvesmilných vztahů, uvědomovaných i neuvědomovaných, dekadentně poživačných i oněmělých děsem, je však pojednáno s velice zhrublou dikcí. Právě v tom se nejsilněji odráží samoúčelná sebezahleděnost předkládaného příběhu, který jak v pestrém kaleidoskopu hýří svévolně konstruovanými zápletkami.

Například chování v hypnoze je až parodicky přemrštěné stejně jako sebeobrana, kterou se Dae-su naučí z televize a pak s její pomocí zlikviduje tlupu násilníků, přestože sám má nůž v zádech. Také mnohé hrdinovy rozmluvy vykazují téměř ochotnické zaujetí, natolik jsou přepjaté a zveličené.

Old Boy naplňuje podobu právě módních výpovědí. Rafinovaná vypravěčská struktura plná matoucích náznaků se tak ocitá v ostrém kontrastu ke krajně spekulativnímu syžetu. Pod honosně vyhlížejícím, blýskavým zevnějškem se tají nicotnost, jejíž vypovídací hodnota se blíží nule, samoúčelná "našlehaná" konstrukce, která se vzhlíží ve vlastní důmyslnosti.

JAN JAROŠ