číslo 19
vychází 2. 5. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 15. 5. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 19. května, ČRo 2, 14.30)

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 516

Ráno jsme vstali časně

Já, Kryštof Václav hrabě z Nostic, jsem vyrazil na cestu v 56., respektive v 57. roce svého života se svou milou manželkou Marií Julianou a slečnou Alžbětou. Vyjeli jsme z Nivnice u Zhořelce a zpět jsme se vrátili zase 19. října (Všemohoucímu buď chvála dík) svěží a zdraví. K obsluze jsme s sebou vzali štolmistra, lazebníka, kancelistu, páže, kuchaře, dva komorní lokaje, stolníka, jízdního pacholka, dále jednu komornou a služku. Štolmistr a kuchař jeli na dvou mých vlastních koních, my jsme ale měli k dispozici kočár a jeden vlastní vůz. Ráno 11. července roku 1705 jsme vstali časně.

Tak se tedy zase vydal jeden našinec do světa. A kdyby jenom vydal, ale on o tom zanechal zprávu. I když. našinec. Byl to vlastně našinec? Nosticové - to bylo jméno zprvu nepříliš významných rytířů z Lužice, která - Horní i Dolní - byla po staletí neoddělitelnou součástí zemí Koruny české. V Lužici vlastnili Nosticové sídlo "Nostice" nedaleko města Budyšína. Odtud se později dostávají do Slezska, a především do Čech, které je lákaly nejvíce a kde v pobělohorském období získávají nemalé pocty i majetek. Jako první k nám přišel Hanuš v roce 1528, který se usadil v Praze. Nad průměr se vyšvihl další z řady Nosticů, Otto, který se domohl slušného postavení i bohatství. Od něj se odvíjejí dvě větve českého nostického rodu, dozvídáme se v Lexikonu české šlechty od historika Jana Halady. První byla rokytnická, druhé se říkalo "mladší".

Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705 zachycuje cestu Kryštofa Václava Nostice z Niwnice do Nizozemí a zpět. Nostic navštívil například Berlín, Hamburk či Hannover. (Amsterdam na vyobrazení 18. století)Nás teď zajímá Kryštof Václav. Na svět přišel roce 1648 a patřil do rokytnické větve starého lužicko-slezského rodu. Jeho otec, vratislavský hejtman, v doposud většinově protestantském Slezsku proslul jako horlivý zastánce rekatolizace. Pokračovatelem rodu se stal pouze jediný potomek z jeho sedmi dětí, Kryštof Václav. Ten se v duchu rodinné tradice orientoval na úřední kariéru, zjišťujeme u Jiřího Kubeše v předmluvě k Nosticově knize, vydané pod názvem Deník z cesty do Nizozemí v roce 1705. Stal se postupně hejtmanem v Lehnici, Hlohově, Svídnici a Javoru. Jako katolík byl císařem Leopoldem pověřován diplomatickými úkoly v Prusku a také v Polsku. Angažoval se i v habsbursko-braniborských vztazích. Byl oceňován jako znalec západoevropských poměrů, jakož i situace v polsko- litevském státě. Za své služby byl povýšen do hraběcího stavu v království českém i ve Svaté říši národa německého.

Nostic se pustil do náročné barokní přestavby zámku v Luboradzi v dnešním Polsku. Pro sál předků tam nechal zhotovit třiapadesát vyobrazení členů rodu Nosticů od těch legendárních až ke skutečným. Jinak byl Nostic vůči Habsburkům loajální přímo vzorově. Dával to hodně najevo - na hlavní nástropní fresce trůní císař Leopold První. A když Evžen Savojský vybojoval Habsburkům vítězství nad Turky a Francouzi, nechal Kryštof Václav vytisknout latinský oslavný tisk. Jedna čtvrtina je věnována samotnému Nosticovi, aby se pořádně zdůraznilo jeho postavení ve Slezsku. Tři čtvrtiny pak tvoří epigramy, ve kterých jest oslavován pomocí promyšlených alegorií, metafor, slovních hříček a zvukomalebných prostředků císař Leopold, jeho syn Josef a vojevůdce Evžen Savojský. O samotné bitvě se přitom čtenář nedozví prakticky nic. Pan z Nosticů byl dvakrát ženat, poprvé s Marií Julianou, podruhé s Alžbětou. Když se vydal na svou velkou cestu do Nizozemí, doprovázely ho obě dvě. Jedna manželka současná, druhá takříkajíc... můžeme jí říkat "záložní".

JOSEF VESELÝ