číslo 42

vyšlo 10. 10. 2005

Televizní glosář

Koncesionářské počty

Od letošního října zaplatíme měsíčně za televizi o dvacet pět korun víc. Přesněji zaplatíme za Českou televizi a zaplatíme přímo. Kolik nás stojí zprostředkovaně Nova a Prima v cenách zboží navýšených o astronomické výdaje na reklamu, je těžké i jen odhadovat. V případě veřejnoprávní televize máme jistotu: za své tři koruny třicet haléřů denně dostáváme tři sta pětašedesát dní v roce dvakrát dvacet čtyři hodin vysílání na dvou programech ČT. Kdo chce tvrdit, že je to cena přehnaná, musí mít podprůměrnou inteligenci, zlou vůli nebo poslaneckou imunitu. Jedno přitom nevylučuje druhé. Často spíš naopak.

Zákonná povinnost platit víc za svou televizi logicky opravňuje diváka i víc se zajímat jak, proč a do čeho Česká televize jeho peníze investuje. Protestovat přitom, že příliš často je to do programů, které veřejnoprávní obrazovka opisuje od komerčních kolegyň, se může zdát marné. Zvlášť po tisící a prvé. První den platnosti nového zákona o televizních poplatcích, kdy Česká televize "povýšila" do hlavního večerního času zvláštní vydání jednoho ze svých nejzhůvěřilejších programů, však názorně dokazuje, že je to nutné. Nekonečná hodina deset, kterou trvala děsivá "reality show estráda", stála každého koncesionáře pouhých sedm haléřů. V daném případě to však bylo minimálně o milion korun víc, než měla. Škody na prestiži instituce a vkusu publika nepočítaje.

Závěr dnešní koncesionářské poznámky má standardní podobu anekdoty o dobré a špatné zprávě. Ta dobrá zní, že - snad definitivně - končí léta poslaneckého vydírání a trestání České televize "přes peníze". Stejně nepříjemnou vzpomínkou by se záhy mohly stát i doby, kdy Česká televize prostoduše, a hlavně nesmyslně, kalkulovala svůj úspěch z počtu uhranutých diváků. Špatná zpráva je, že chvíle, kdy to dojde i námi placeným zaměstnancům České televize zodpovědným za program, se nezdá být v dohledu.

JAN SVAČINA