číslo
42
vyšlo 10. 10. 2005
|
|
číslo
42 |
|
|
||
KVĚTA PROCHÁZKOVÁ Příroda prý tvoří jenom originály. Neexistují dva úplně stejné trsy trávy, dvě stejné květiny, a což teprve lidé, všichni jsme podle psychologů naprosto jedineční! Potvrdila jsem si to nedávno při zdlouhavé cestě metrem, když mi oči padly na divadelní plakát s civilními fotografiemi několika pražských herců. Každá tvář vyzařovala něco jiného a já málem zapomněla vystoupit, tak mě ta jejich rozdílnost fascinovala: dychtivost mládí dobývat svět, bodrá chlapská otevřenost, hra na naivku, krásné oči ve stárnoucí zmoudřelé tváři... Z moře času vynoří se nové ostrovy... Jen fotografie Hany Maciuchové mi zůstala hádankou a já si uvědomila, že každá role této umělkyně má mnohovýznamový podtext. Divák si už myslí, že ji pochopil, ale ona se mu najednou vysmekne jako úhoř. Ne náhodou byl této herečce svěřen pro rozhlasovou četbu na Vltavě Dopis zmizelému Mileny Honzíkové, který je komplikovanou výpovědí o mezních životních situacích za protektorátu - sled vzpomínek se všelijak proplétá a míří do bezčasí podobně jako ve slavném Proustově Hledání ztraceného času. A ne náhodou se Hana Maciuchová zhostila této četby takovým způsobem, že ji posluchačská přízeň vynesla na vrchol pyramidy neviditelného (rozhlasového) herectví. Ještě než jsem se za ní vypravila do Vinohradského divadla, snažila jsem se zjistit, jakým druhem energie ji Vesmír v okamžiku zrodu naplnil. Hádala jsem správně. Je narozena v ohnivém znamení Střelce, jemuž vládne Jupiter. >>
T
ý d e n í k R o z h l a s - p r o g r a m o v ý a k u l t u r n í t ý d e n í k |
Obsah čísla: Optimalizováno pro MSIE 6.0 |
