Zpět na titulní stránku

číslo 42

Zpět na titulní stránku

vyšlo 10. 10. 2005

Nalaďte si


SOUZVUK

Neděle 23. října, ČRo 3 - Vltava, 9.30

Krajiny duše, krajiny země

Významné výročí, 200 let od narození, znovu přitahuje pozornost k velkému spisovateli německého jazyka a rodáku z šumavské Horní Plané Adalbertu Stifterovi (23. října 1805-28. ledna 1868). Vedle rozličných připomínek (k těm nejtrapnějším zatím patřil exhibicionistický rakousko-český projekt Vlak času a parašutisticko-literární "příživnictví" jihočeského autora M. Huleho) se také ČRo 3 - Vltava "hlásí" k tomuto křehkému autoru mohutného těla a ducha. Vedle biografických a literárně-kritických reflexí a čtení z jeho próz, které se budou objevovat ve vysílání, zaměří nedělní Souzvuk pozornost na Stiftera - básníka. Tedy nejen na jeho u nás méně známé juvenilní básnické pokusy, které citlivě přebásnil Jan Mareš, ale také na fragmenty z jeho próz a vzpomínek (především v překladech Ladislava Hegera). Tyto fragmenty mohou existovat samostatně, vytrženy z děje jako kompaktní básně v próze. Prozrazují výsostného básníka (a současně malíře - krajináře) v samém jádru spisovatelovy bytosti.

Adalbert StifterBásně psal Stifter téměř jenom v mládí. Některé v sobě prozrazují nenaplněnou mladickou lásku k Fanny Greiplové, která pocházela z Frymburka. A jiné můžeme chápat jako kreslířské skici, tedy jemná pozorování v plenéru hornoplánské a frymburské krajiny. Jak už bylo v souvislosti se Stifterem několikrát napsáno, příroda mu nebyla jen kulisou lidských osudů, ale přímo do nich zasahuje - v harmonii i v hrůze. Jistě i proto byl Stifter blízký českému básníku Bohuslavu Reynkovi, který po přečtení jeho Polního kvítí - a my jeho slova můžeme vztáhnout na celé Stifterovo dílo - velmi přiléhavě poznamenal: "Jsou zde líčení krajin, ať krajin duše nebo krajin země a povětří, že se udivíte, jak v šosáckých dobách před 90 lety mohli býti takoví sensitivové. [...] Tvář nazývá titulním listem duše a život lidský jest prý jako ruka: když se obrátí, je to táž a přece docela jiná. Třebas čísti dílo celé. Věru polní kvítí krásně oděné, ale i moudré, které nevadne a nebude uvrženo na oheň."

MILOŠ DOLEŽAL