číslo 13

vyšlo 20. 3. 2006

Jak to vidí

Jindra Klímová, publicistka

MEDITACE JINDRY KLÍMOVÉ

Psáno exkluzivně pro Týdeník Rozhlas

Zaklínadlo doby - prosperita

Škoda, přeškoda, že o věcech, které by byly nadmíru zajímavé pro nás pro všechny, se dozvíme z   tisku jen strohou oficiální zprávu tiskové kanceláře. Například, že společně se členy vlády opět vyjela na cestu do zahraničí skupina podnikatelů, jako třeba před nedávnem s premiérem Paroubkem do Argentiny. Vás by nezajímalo o čem si tito lidé během cesty povídali? Jaké mají názory, jaké nápady? Nebylo by cennější slyšet z   televize debaty takovýchto odborníků, nežli stranických funkcionářů, kteří omílají stále dokola naučené fráze? Všechny politické strany nám slibují po svém zvolení prosperitu. To je moc krásné slovo, ale žádné jiné není tak naplněno prací, jako právě tohle. Bude - li se moci ve svém dalším volebním období nějaká vláda chlubit skutečnou prosperitou země, bude to především zásluhou těch, kteří zkvalitnili školství, věnují se výzkumu, vyrábějí, poskytují služby a obchodují. Politika pro to všechno může jen připravit podmínky, inspirovat a podporovat dobré záměry.

Kdybychom více znali myšlenky těchto rozhodujících lidí, mělo by lépe uspořádané názory i mnoho věčných diskutérů, kteří svou laickou dojmologii uplatňují stále a stále dokola nejen v hospodách, ale i v tisku. To je přece jejich téma - jak proradně prodáváme své továrny cizincům, jak nám nejlepší lidé utíkají do ciziny, jak bychom si měli zuby nehty držet staré tradice a vůbec, že by bylo snad nejlepší zase se ohradit ostnatým drátem a stát si hezky fronty na maso, pomeranče i toaletní papír. Nejsilněji zní argument, že zaniká řada tradičních výrob. V téhle souvislosti se mohou hlubokomyslně probírat otázky globalizace. Je dobře, zamíříme-li pohled někam dál, do budoucna, ale dnes, v tuto chvíli, nás může zachránit a dodat nám sebevědomí jen pohled veskrze racionální a praktický. V něm je skryta otázka: jsme životaschopní? Nepláčeme a nenaříkáme nadmíru? Nebo už je to takový národní folklór? Umíme správně ocenit to, co jsme už v této době dokázali? Umíme uvažovat - a ono to už jinak ani nejde - zásadně v globálních měřítcích?

Patnáct uplynulých let znamenalo pro českou ekonomiku obrovský posun. Téměř všechny velké firmy mají dnes už mezinárodní vedení. Příčinou nebyl jen nedostatek domácího kapitálu, ale také nutnost mimořádně rychle se přizpůsobit úrovni výroby otevřeného trhu. Od žádné konkurence se nedalo očekávat, že bude mít slitování nad tím, že Češi se jaksi probouzejí pomaleji. Akceptovat to jako fakt nebylo pro mnohé jednoduché. Přesto na prostranstvích podél dálnic vyrostlo až neuvěřitelné množství výrobních a skladovacích hal, mnohé závody měnily a ještě budou měnit výrobní program, a velký skok udělala i jazyková vybavenost našich lidí, protože komunikace je při výměně zkušeností a vzájemné spolupráci to základní. Není tedy divu, že manažéři našich firem hlavně cestují. Jsou to cesty hledačské, žádné výlety k  poznávání krajiny. Vozí si s sebou v zavazadle jednu neviditelnou a moc cennou věc: dobrou pověst našich lidí.

Největší evropští i asijští výrobci neváhali vzít pod svá křídla výrobu automobilů u nás, Japonci tu zřídili největší závod v Evropě na výrobu klimatizačních jednotek. I český výrobce léčiv dospěl ke zkušenosti, že nejdůležitější není firmu plně vlastnit, ale zhodnocovat ji. Akcionáři firmy zavedli výrobu generických léků, tedy levnějších kopií originálních medikamentů, kterým už vypršela patentová ochrana. Otevřeli si tak široce cestu do světa, protože celá Evropa hledá recept jak unést výdaje ve zdravotnictví. Cena akcií se této firmě ztrojnásobila a nabízí se jí možnost zakoupit závody v dalších zemích. V Česku se hledají inženýři, schopní pracovat ve výzkumu a vývoji. Ruku po nich natahují i Američané. Czech Invest jedná neustále s desítkami zájemců z   oboru energetiky, elektroniky, strojírenství, logistiky i dopravy. Schopnosti českých lidí v těchto oborech jsou známy. Už je pryč období, kdy u nás investoři hledali hlavně levnou pracovní sílu. Nastal čas hledání oborů, kterými můžeme prorazit. Ale ruku v ruce s tím i oborů, které budeme muset - ať chceme či nechceme - opustit, protože jinde ve světě dovedou totéž co my, ale navíc levněji.

A to je naše slabé místo. Méně plakat, naříkat, bránit se, a rychleji se rozhodovat. Byla jsem před léty u toho, když jeden můj známý zahradník tenkrát ještě s velkým sentimentem vypočítával, kolik ho stojí provoz skleníků, aby v nich všechno rozkvetlo hned s předjařím. Porovnával to se skutečností, že řezané květiny všeho druhu lze dovézt daleko levněji až z   Holandska. S tím nic nezmůžu, naříkal, a měl pravdu. Dnes prodává i holandské květiny a pro své skleníky zvolil výhodnější sortiment pro domácí spotřebu. Nebo: tradiční přece u nás byla po dlouhá léta výroba bot. Ještě na začátku devadesátých let se v Česku vyrábělo ročně 71 milionů párů. Loni už jen 50 milionů. Však nám také ze 120 obuvnických firem zbylo jen 55. Zdolal je asijský dovoz, využívající velmi levnou pracovní sílu, a navíc ještě mnohdy vládami dotovaný. Ale nad vodou se udržely ty české firmy, které se okamžitě specializovaly na ortopedickou, ochrannou a bezpečnostní obuv a vysoce kvalitní zdravotní obuv dětskou. To umíme na nejvyšší úrovni a svět se po tom poptává. Některým firmám zafoukal vítr do zad natolik, že se rovněž chystají koupit závody v sousedních zemích. Situaci bychom si mohli ukázat i na českých cukrovarech. Je mnoho zemí, které mají příliš mnoho levného cukru ze třtiny a možná i z   kukuřice. Ten z   řepy bude mít vždycky náročnější technologii, vyšší nároky na práci a tudíž bude dražší. I Evropská unie bude tlačit na to, aby se prosadil úspornější trend. Možná vyzkoušíme nejdříve řadu náhradních programů, třeba výrobu biolihu, který se přidává do benzínu. Experimentování mnohdy také přinese řešení. Ale jen ti nejlepší z   podnikatelů mají správný, zkušenostmi podložený odhad. Ten obzor je v současné době velmi široký, skutečně globální. A vítězí tedy rozhodování dobré a rychlé. Za pár let zjistíme, že mnoho dnešních výrobců se soustředilo na místní služby k  zajišťování každodenního života. A pokud jde o naši pověst ve světě, bylo by úspěchem, kdybychom byli známí jako ti, co dovedou stavět elektrárny a plynárenské zásobníky, projektovat stavby všeho druhu, dodávat špičkové strojírenské technologie a vymýšlet nové programovací jazyky pro elektroniku. Abychom nikdy nezapomněli své zkušenosti ze sklářského a porcelánového průmyslu a uplatňovali je dál. Abychom přišli i s docela novými obory.

Není toho málo. A když se to povede, bude jakákoliv příští vláda moci mluvit o tom, že si poradila s tím zaklínadlem dnešní doby - prosperitou.