číslo 23

vyšlo 29. 5. 2006

Navštivte

Příroda v dílech mistrů barevného dřevořezu

Výstava názvem Krajiny, ptáci a květiny probíhá do 11. června na zbraslavském zámku v případném jarním období, v němž se krajinářem do jisté míry stává i mnohý z citlivých, přírodu s potěšením vnímajících návštěvníků. Helena Honcoopová, kurátorka sbírek japonského umění Národní galerie, nalezla koncepci významově sevřenou a tematicky provázanou, jakkoli byl její výběr omezen výhradně na „domácí zdroje“; pražská kolekce japonských tisků totiž patří kvalitou, rozsahem a vývojovou celistvostí mezi přední evropské sbírky. Přírodní motivy jsou ostatně pro japonské umění prvkem typickým, a tudíž i sbírkově silně zastoupeným. Výběr dvou set čtyřiceti vystavených grafik a maleb japonských mistrů barevného dřevořezu je soustředěn na produkci malířů tzv. populárních či plebejských škol (nejde o odsudečný termín - právě tato díla jsou mimo Japonsko nejčastěji k vidění, zatímco umění „nejvyšší vrstvy“ nebylo téměř nikdy vyvezeno.)

Výstavu zahajuje konvolut obrazů svatých (u nás bychom spíše řekli výletních) míst meishoe, jež byly doménou malířských škol ukiyoe. Zastoupenými autory krajinných výjevů-scenérií jsou i slavní malíři prvé poloviny 19. století, Hokusai a Hiroshige, protagonisté japonského umění, objeveného Evropou. Další oddíl výstavy zahrnuje dřevořezy a alba květin, keřů, stromů, ptáků, zvířat, ryb a hmyzu (dodejme, že posledně jmenovaná stvoření Japonci obzvláště milují). Malířství jiných směrů zde reprezentuje svobodná literátská malba bunjinga, jakož i zkratkovitá rychlomalba ryakuga. Expozice je doplněna závěsnými kolorovanými svitky s naturalistickou tušovou malbou na papíře či hedvábí a trojrozměrnými artefakty.

Kromě primárního estetického vjemu z japonského umění, jež vzhledem k zásadnímu ovlivnění evropské moderny těžko dnes můžeme nazvat exotickým, nabízí výstava několik překvapivých, kurátorsky objevných momentů. Takovým je třeba „vývojová řada“ obrazů ptáků v uměleckohistorické posloupnosti. Jiným zajímavým efektem je kontrast jednoduchosti původní japonské malby s projevy zdejší reflexe evropského modernismu. Na sklonu 19. století se totiž vývoj výtvarného umění v Evropě a Japonsku ubíral protichůdnými cestami - Evropa ještě vyznávala realistický výraz jakožto ideál mimetického umění, zatímco tradiční japonské umění z našeho pohledu předjímalo abstrakci (japonští tvůrci excelovali ve zkratkovitém vyjadřování, zjednodušujícím námět na několik rychlých tahů „živého dechu“ čchi). V následném období pak Japonci počali přijímat výtvarné hodnoty evropského umění, především objemy a valéry, přičemž jejich původní umění naopak pomáhalo odůvodňovat experimentaci evropských avantgard. Zajímavostí svého druhu jsou pak i japonská zátiší, komponující tvary živých organismů, nikoli tedy skladebné kompozice natura morta, známé z umění evropského.

Soubor japonských děl je obohacen o vzácnou přítomnost velkolepého díla čínské provenience - monumentální tušové malby Šen Čen-lina Sto ptáků (zapůjčené ze zámku Kynžvart a z téměř dezolátního stavu obrozené restaurátorskou dvojicí manželů Frankových). Malba o rozměrech 234 x 400 centimetrů reprezentuje jedno z klasických témat čínského malířství, páry jednotlivých ptačích druhů, vyobrazené s přesností vědecké ilustrace.

JAROSLAV VANČA