číslo 23

vyšlo 29. 5. 2006

Pořiďte si

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Dobová blues z Velké Ohrady

Pražské sídliště Velká Ohrada není moc dobrá adresa. Bloky odosobněných paneláků, ulice obsypané zaparkovanými vozy, skanzen socialistické výstavby. Řadu let tu žije i sedmatřicetiletá Jana Husáková, zpěvačka a bezmála výhradní autorka skupiny Ta Jana z Velké Ohrady, jejíž periferií „rozcuchané“ písně jsou vesměs prodchnuty skepsí a černým humorem - jako by do nich prorostla bezútěšnost prostředí, v němž vznikaly. Na jaře letošního roku vyšlo kapele u firmy Black Point už třetí album - jmenuje se Pod prahem a je zatím její nejpovedenější nahrávkou.

„Ta Jana“ pochází z vesnice u Kolína, do Prahy přišla až po maturitě na gymnáziu. Vystupovala s několika folkovými skupinami a s bubeníkem jedné z nich, Romanem Pluhařem, v polovině devadesátých let založili „velkoohradskou“ kapelu. Zkusili Portu i Semafor, ale nakonec nalezli spřízněné publikum v malých jazzových a bluesových klubech a také v Malostranské Besedě. V roce 1999 skupina natočila debutové album Od půlnoci do tří, které bylo nominováno na cenu Akademie populární hudby v kategorii Etnická a alternativní hudba a jež časopis Rolling Stone zařadil mezi deset nejlepších domácích alb roku. S přízní recenzentské obce a neodpustitelným nezájmem většiny elektronických médií se setkalo i druhé album Do půl těla, vydané v roce 2002.

Novinka Pod prahem navazuje na starší desky. Opět slyšíme originální tingltangl s přidžezlým pianem (David Bidlo) a místy splašenou rytmikou (Pluhařovy bubny a kontrabas Přemysla Vágnera), jemuž vévodí emocemi a energií nabitá a zvláště mužskému uchu občas těžko snesitelná zpěvačka, která své verše o zpackaných partnerských vztazích servíruje jak afektovaná herečka „na oblasti“. Umí i ubrat na výrazu, ale v takovém případě brzy rozpoznáme, že nejde o nic jiného, než o štiplavou ironii či sebeironii, za níž je smutek a pocit nenaplněnosti - třeba když v pseudolidovkovém aranžmá písně Dobový blues přibližuje smýšlení žen, odkládajících mateřství: „Pochválil mně milej zlatej / že bezdětná jest přemoudrá / tak jsem na to mluvila / že se na nás doba svalila / že menší tíhou se zdá / bejt s dobou nemocná“.

Je-li CD Pod prahem v něčem ještě dál než předchozí alba Té Jany, jsou to právě texty: otevřenější a syrovější výpovědi směřující ke generačnímu zobecnění se vám v Česku od jiné zpěvačky nedostane. Slova, která nehladí, spíš zneklidňují a provokují, však bývají o to cennější. Vědí o tom posluchači Radůzy či Ester Kočičkové, s nimiž bývá Jana nejčastěji srovnávána, ale i příznivci Hany Hegerové, které na Ohradě vyrostla poučená a - pravda - poněkud cyničtější pokračovatelka.

MILAN ŠEFL