číslo 25

vyšlo 12. 6. 2006

Dívejte se

Hrozí každému pád do šílenství?

Sobota 24. června, ČT 1, 21.20

Režiséra Joela Schumachera dosud známe spíše jako autora snímků sice podřadných, avšak notně pochlebovačných diváckému nevkusu (Zemřít mladý, Hráči se smrtí). Volný pád se ovšem vymyká nejen z umělcovy dosavadní tvorby, ale z převažující úrovně akčních historek americké provenience. Staví na příběhu, jenž čerpá z nihilistického životního pocitu, z rozpoložení, jemuž může podlehnout kdokoli z nás. Právě úzké sepětí se širokou škálou civilizačních neduhů povyšuje vyprávění nad běžný kriminální případ.

Jeden z dosud anonymních obyvatelů kteréhosi amerického velkoměsta (a nerozhoduje, zda je příběh situován do Los Angeles, nebo jinam) nevydrží psychické napětí během nekonečné dopravní zácpy a zatímco ostatní nečinně, lhostejně přihlížejí a vyčkávají, on vysedne z auta a vydá se na další cestu pěšky. V bílé košili s kravatou a s kufříkem v ruce se ocitá ve zdevastované čtvrti, kde živoří barevní, podezíraví k bílému vetřelci, a kterou ovládají zločinecké gangy. Tím okamžikem se rozvine řada jen zdánlivě tragikomických událostí, v nichž hlavní hrdina - příznačně nemá ani jméno, označován jen poznávací značkou svého auta jako D-Fens - neadekvátně reaguje na drobné i větší patálie, na projevy arogance či agresivního chování odpovídá stejnou měrou a jeho osud neodvratně spěje ke svému vyvrcholení.

Schumacher zapojuje bezmála komediální prvky, které však odlehčují celé vyprávění jen klamně, jak posléze vysvitne. Daleko výrazněji napomáhají dosáhnout paradoxu, že i v zásadě tragické dění mohou provázet groteskní, směšné okolnosti. D-Fensova rozepře s neochotným korejským prodejcem, jemuž rozmlátí obchod, aby si poté řádně zakoupil colu a rozměnil drobné na telefon, stejně jako neshody kolem snídaně v macdonaldovské vývařovně, kam vstoupí se zbraní v ruce, obsahují silnou dávku satiry. Zacílení příběhu však záhy počne nabírat na vážnosti. D-Fens musí bránit vlastní bezpečnost, když se stane terčem barevných útočníků nebo obskurního rasisty, zajímá se o něho policie. Tady už jde o život a D-Fens podle toho jedná. I nadále probleskují humorné okamžiky, ale již je to humor hořknoucí, děsící svým cynismem a nenávistností: již jme vnikli do D-Fensova uvažování a traumat.

Schumacher postihl jeden obyčejný lidský osud. D-Fens již neunesl ztrátu životních jistot, příval stresu a beznaděje, které umocnilo jak propuštění z práce, tak marné pokusy o sblížení s bývalou manželkou. Jeho možná i dobrými důvody motivované činy však vyvolávají strach. Jediným, co snižuje závažnost takto načrtnutého typu, je módní, trochu vyumělkované psychopatologické podloží.

Volný pád přináší výpověď znepokojivou, avšak stále aktuálnější. Násilí se totiž stále častěji stává obvyklým prostředkem „dorozumívání“.

JAN JAROŠ