číslo 25

vyšlo 12. 6. 2006

Nalaďte si

OSUDY

Od pondělí 19. do pátku 30. června, Český rozhlas 3 - Vltava,
každý všední den od 11.30

Ten, který jezdil ve výtahu se Stalinem

„Napsat podobnou knížku jako román by nešlo, nikdo by jí nevěřil. Něco takového se mohlo jenom stát.“ (Pavel Kosatík)

Dva roky svého dlouhého a neuvěřitelného pestrého života naplnil filozof, matematik a revolucionář Arnošt Kolman (6. 12. 1892 Praha–22. 1. 1979 Stockholm) psaním více než pětisetránkových vzpomínek. Paměti, nazvané Zaslepená generace, psal tento Pražan z českožidovské rodiny, vychovávaný v českém vlastenectví, rusky a v Moskvě. Jeho sestra zahynula v nacistickém koncentračním táboře, bratr v táboře sovětském. Českému otci navzdory našel syn v čase pražského mládí zalíbení v kulturním sionismu a naslouchal Martinu Buberovi (jeho Tři řeči o židovství přeložil roku 1912 do češtiny). Ještě jako gymnazista zvládl s bratrancem Jiřím Langrem základy starohebrejštiny a pořídil český výbor ze středověkých hebrejských básníků, ceněný samotným Šaldou. Ale vlastním studijním oborem Arnošta Kolmana se stala matematika: navštěvoval Einsteinovy přednášky a v roce 1914 promoval na pražské filozofické fakultě. V témže roce narukoval k 91. pluku v Českých Budějovicích a šel v Haškových stopách. Znal se s ním už od roku 1911 - s bratrancem Františkem Langrem se zúčastnil slavné Haškovy předvolební schůze Strany mírného pokroku v mezích zákona. Na ruské frontě byl v roce 1915 zajat a za bolševickou agitaci mezi zajatci následně uvězněn. Osvobodila ho až po říjnová revoluce; v roce 1918 vstoupil do bolševické strany.

Jako pracovník Kominterny byl Kolman vyslán do Německa a stal se členem ÚV KSN, následně byl půl roku vězněn a roku 1922 z Německa vypovězen. Vrátil se do SSSR a zastával tu řadu politických, pedagogických a vědeckých funkcí. Po druhé světové válce se opět ocitl v Československu a působil jako vedoucí propagandy a agitace ÚV KSČ a pak jako profesor pražské filozofické fakulty. Po únoru 1948 předsedal tamnímu akčnímu výboru, ale záhy se dostal do sporu s vedením KSČ, především se Slánským. V září 1948 byl zatčen, Stalinem a Berijou označen za trockistu a tři a půl roku vězněn v moskevské Lubljance. Do Československa se vrátil roku 1959 a až do roku 1963 vedl Filozofický ústav ČSAV. Na důchod odešel do Moskvy. Srpnová invaze do Československa jej v roce 1968 těžce zasáhla; stal se kritikem sovětského komunismu. Po letech nesčetných pokusů se mu konečně podařilo vycestovat za dcerou a zetěm Františkem Janouchem do Švédska. Zůstal tam natrvalo a otevřeným dopisem Leonidu Brežněvovi se - po 58 letech! - vzdal členství v KSSS.

S neuvěřitelnými osudy „revolucionáře první hodiny“ Arnošta Kolmana, jenž navštěvoval Lenina v jeho bytě, se Stalinem jezdil výtahem, vedl v Praze plamenné polemiky s profesorem J. B. Kozákem, kritizoval Slánského stejně jako Antonína Novotného a v polovině 50. let otevíral cestu „pavědecké“ kybernetice do takzvané socialistické vědy, se v můžete seznámit v desetidílné četbě na pokračování, kterou pro programovou řadu Osudy ČRo - 3 Vltava připravil český editor Kolmanových vzpomínek, Libor Vykoupil.

(tsk)