číslo 25

vyšlo 12. 6. 2006

Rozhlas Plus

Staří, ale dobří

Město Er jako důkaz, že i bigbít je umění

„Jediný město z těch dob žije, na věky ve mně ztracený je, má jméno Er a nad ním hoří hvězda ranní.“ - Tyto Kainarovy verše zpíval Michal Prokop v rozsáhlé skladbě kapely Framus Five zařazené na jedno z nejvýznaměnějších alb historie českého rocku. Letos nás dělí od jeho vydání už 35 let a toto malé výročí by nemělo zapadnout bez povšimnutí. Jeden z pořadů cyklu Staří, ale dobří, vysílaného ČRo 2 - Praha každou v sobotu od půl páté, věnovali jeho tvůrci vzpomínkám hlavního aktéra alba Město Er Michala Prokopa a tehdejšího člena Framus Five kytaristy Luboše Andršta. Tato kapela byla jednou z nejlepších na české bigbítové scéně. Orientovala se na anglicky zpívaný soul poznamenaný vlivem Raye Charlese, Jamese Browna nebo Otise Reddinga. Michal Prokop jím zapůsobil na publikum už na 1. československém beatovém festivalu v prosinci roku 1967 v pražské Lucerně, kde byl vyhlášen nejlepším zpěvákem přehlídky. Ozdobou Framus Five v jeho nejslavnějším koncertním období byla dechová sekce. Složení souboru se však několikrát proměnilo, a tím se modifikovalo i jeho stylové směřování. V dubnu 1969 Framus Five natočil anglicky zpívané album obsahují hlavně americké soulové hity. Na přelomu let 1969 a 1970 Michal Prokop přestal hrát na kytaru a k soulu ještě připojil módní psychedelii i názvuky jazzu. A začal zpívat česky. Zřetelným otiskem této změny, vyvolané také mimohudebními okolnostmi, bylo vydařené album Město Er se stejnojmenným opusem a pěti dalšími písničkami.

Mohl byste shrnout genezi alba Město Er ?
V roce 1969 jsme se pokoušeli vyjednat se Supraphonem druhé album Framus Five. Bylo už zjevné, že je nebude možné natočit v angličtině. Tehdy přišel producent Hynek Žalčík s nápadem oslovit básníka Josefa Kainara. Žalčík se znal s Kainarem z dětství, přes rodinu. Docela drze jsme tedy vyjeli na zámek v Dobříši a tam ho navštívili. Nějakou chvíli jsme do něj hučeli, on zpočátku vůbec nechtěl psát. Prožíval složité období a měl i zdravotní problémy. Nakonec se nám ho podařilo přesvědčit a zlomit přes hudbu, kterou jsme mu pouštěli, i přes pár lahviček portského, které jsme přivezli. Skladba Město Er vlastně vznikla ze dvou do té doby samostatných věcí, které měly původně anglický text a které napsal náš baskytarista Láďa Eliáš. Muzika byla moje. Kainar je spojil textem, který nazval Město Er. Když jsme tu desku na podzim roku 1970 nahrávali, tak jsme k natáčení přizvali mladého konzervatoristu Petra Hanniga, který se tehdy právě vrátil z Anglie. Na rozdíl od nás uměl napsat aranžmá pro velký orchestr. Tenkrát jsme chtěli udělat z té muziky velkolepější záležitost, což byla tehdejší móda. Petr Hannig navíc připsal kromě úvodu a finále jednu smyčcovou pasáž.

O čem jste si s Josefem Kainarem povídali?
O všem možném. Třeba o rybách - Kainar byl velký rybář -, ale také o politické situaci. Měl obavu, co se všechno bude dít. Viděl jsem na něm, že není vůbec nadšen z toho, že ho našroubovali do pozice předsedy přípravného výboru Svazu spisovatelů. Myslím, že se na jeho předčasné smrti podepsala i tato deprese, které podléhal.

Je zřejmé, že seznam hudebníků, kteří se na natáčení Města Er na začátku sedmdesátých let podíleli, nepředstavuje nějaký ucelený tým lidí...
Ano, album vyšlo v době, kdy skupina Framus Five už neexistovala. V době natáčení už probíhaly různé rošády, v jeho polovině nám rytmika odešla k Josefu Lauferovi a my jsme pak s Lubošem Andrštem a Ivanem Trnkou nahrávali desku v trochu jiném obsazení. Například s námi v té druhé fázi nahrával Miki Bláha, který se později rovněž podílel na desce Kolej Yesterday, a v jedné písničce hraje na bicí Erno Šedivý. Zkrátka už se to dodělávalo v takové zvláštní sestavě.

Městu Er předcházel singl s písničkami Co zbude z lásky a Modrá ryba a ještě předtím adaptace Světa naruby Jaroslava Ježka. Je její nahrávka beznadějně ztracena?
Není mi známo, že by ji někdo objevil. Ta písnička byla v poslední rozhlasové Houpačce, která se vysílala. Pak ten pořad zakázali. Podle mého názoru tu rozhlasovou nahrávku někdo smazal.

Je známo, LP Město Er „zápolilo“ s nesnázemi kvůli obalu. Původní návrh předpokládal takzvanou rozkládací verzi. Můžete k tomu něco říci?
Spor o obal byly naprosto běžnou záležitostí u každého mého alba v době normalizace, ale v šedesátých letech jej většinou způsoboval spíš nedostatek peněz. Až od roku 1970, kdy nastoupila normalizační parta, spory nabraly ideologickou povahu. To byl případ i Města Er, a tak až jeho polistopadová reedice mohla přinést tu původní verzi obalu, jak jej navrhli bratři Pajerové.

Jak pohlížíte na album Město Er po dlouhých 35 letech?
Je samozřejmě poznamenáno dobou, v níž vzniklo. Jednak už určitou skepsí, kterou jsme si ale tenkrát ještě příliš nepřipouštěli, ale zejména našimi ambicemi udělat „opus“. Zkrátka jsme chtěli dokázat, že bigbít je také umění - podobně jako jazz, který už byl všeobecně uznávaným druhem hudby. Proto jsme se do Města Er snažili zakomponovat prvky z vážné hudby, jazzu i odjinud. Dnes už bych asi o takový velký tvar neusiloval, ale když si tu desku poslechnu i po té době, mám pocit, že je dobrá.

V sestavě, která dokončila album Město Er, figuroval později velmi respektovaný kytarista Luboš Andršt. Jaká je jeho vzpomínka na natáčení?
Byla to moje první deska, tedy vůbec první zkušenost se studiem. Pokud si vzpomínám, tak to natáčení šlo docela hladce a myslím, že je to z poslechu desky i cítit. Nenastaly žádné problémy, které jsem zažíval později v podobě nejrůznějších rozmíšek muzikantů se zvukaři. Jedině mi na Městu Er dodnes vadí - na rozdíl od Michala Prokopa - ty hannigovské velkoaranže, které mi připadají neorganické. My jsme hráli na koncertech úplně jinak - nemohli jsme si dovolit, abychom s sebou vozili symfonický orchestr. Jenže na to jsem byl tehdy moc malý pán, abych do toho mohl nějak mluvit. Byl jsem rád, že jsem si odehrál své...

JIŘÍ KASAL