číslo 25

vyšlo 12. 6. 2006

Jak to slyší

Marie Boková, publicistka

REFLEXE ROZHLASOVÉ TVORBY

S Vltavou v květnu nejen na téma Ibsen

Ibsenově výročí se Český rozhlas věnoval opravdu všestranně. Jak v nových nastudováních velmi náročných her na Vltavě, tak v pořadech řekněme vzdělávacích, jejichž poslech byl skutečným zážitkem. Páteční večer přiléhavého názvu - Za všechno může Ibsen aneb Pravdivost přirozenosti a přesvědčivosti - připravila Kateřina Rathouská s osobnostmi jako Fröhlichovi, Balvín, Pitínský, Kofránková, Prachař, Stehlíková a Mrázová. Pořad byl obohacen zajímavými ukázkami z Ibsenových inscenací divadelních, rozhlasových i televizních, a to archivních i zcela nových. J. A. Pitínský připravil v brněnském studiu prakticky nehraný text (s výjimkou liberecké činohry v režii Ivana Rajmonta) Když my mrtví procitáme - s vynikajícími hereckými výkony Ivany Valešové a Miloslava Mejzlíka. Velkou dramatickou báseň Peer Gynt nastudovala Hana Kofránková s výtečně, přesně obsazeným Ivanem Trojanem v titulní roli.

Český rozhlas Brno se přihlásil s novou osmidílnou četbou na pokračování. Málo známý román Roberta Walsera Jakob von Gunten připravili do vysílání Marek Horoščák a Eva Řehořová. Ta svěřila zvláštní, přízračný příběh blouznivce ve výchovném ústavu zkušenému Igoru Barešovi, který postihl Jakobovu rozvrácenost zvláště ve scénách se slečnou učitelkou a představeným.

Z repríz dramatizací zaujal rozhodně Camusův Cizinec a Greenův Lidský faktor. Camuse režírovala Lída Englová v dramatizaci Jitky Škápíkové, v hlavní roli s Ivanem Trojanem, s obzvláštním akcentem na zvukovou stránku inscenace, jež evokovala prostorovou představivost. Greenův román z prostředí britské tajné služby Lidský faktor nezestárnul. Přeložil a zdramatizoval Jiří Hlavnička režíroval Jan Berger, který nabídl skvělé dramatické příležitosti především Jiřímu Adamírovi a Haně Maciuchové, ale i Vladimíru Rážovi, Luďku Munzarovi, Janu Novotnému a dalším.

Dostojevského Bílé noci dramatizoval a režíroval v roce 1966 Josef Henke nepochybně pod vlivem slavné Burianovy inscenace z let padesátých. Původní hudba Marka Kopelenta dotvářela „vzpomínky snílkovy“ mimořádným způsobem. Snílkem byl citlivý Jaroslav Kepka, Nastěnkou empatická Gabriela Vránová.

Zásluhou Českého rozhlasu se občas setkáme se skutečnými literárními skvosty, zapadlými a zapomenutými. Šlejharova povídka Muž se psem ze sbírky Co život opomíjí k nim jistě patří. Václav Voska (s režisérem Petrem Adlerem) mistrovsky vystihl portrét osamělého člověka…