číslo 25

vyšlo 12. 6. 2006

Jak to vidí

Jan Petránek, publicista 

ZKRAJE TÝDNE

České zátiší na bouřlivé planetě

Čas běží rychle - a už to sotva někdy bude jinak. Byl pozdní večer první soboty v letošním červnu a já jsem si podle letitého zlozvyku ladil půlnoční zprávy ze světa, abych se dozvěděl nakolik jsou nejčerstvější výsledky našich parlamentních voleb zajímavé ve vzdálenějších krajích. Cizí rozhlasové stanice to nezajímalo, tak jsem dál zkoumal svět přepínáním televizních kanálů. Reuters a Associated Press, což jsou mocné tiskové agentury, kdysi usoudily, že nejrychleji se lze orientovat „co do závažnosti zpráv“ podle televizních teletextů. Prošel jsem teletexty BBC, CNN a taky kuriózně napůl latinkou psaný teletext prvního kanálu ruské televize.

Ani tahle prvořadá tykadla světových médií neuznala za vhodné zařadit naše volby mezi prvních dvacet událostí globální současnosti. Nuže - co bylo pro svět důležitější? Vezmu-li zprávy světa od východu k západu, tak se mluvilo a psalo o následujícím: V Japonsku bude brzy popraven Šoko Asahara, hlava sekty Óm Šinrikjo, která na jeho rozkaz zabíjela v tokijském metru smrtícím plynem - sarinem. V Číně po dokončení obří přehrady na Jang-c‘ se připravuje přesměrování celých řek z jihu na sever, aby se skončilo s katastrofálním nedostatkem vody, jímž trpí desítky milionů lidí. Rusko bylo šokováno zastřelením ruského diplomata v Bagdádu a únosem několika dalších. Na Krymu se demonstruje proti společným ukrajinsko-americkým vojenským manévrům.

A dál na západ: Tony Blair přijel do Vatikánu přemýšlet s papežem jak i po religiozní linii přispět k uklidnění poměrů ve světě. V OSN podpořili Javiera Solanu a jeho propracovanější návrh na nové jednání s Iránem. Jde o snahu přesvědčit nejortodoxnější režim světa, že by mu i celé planetě bylo líp, kdyby se zřekl snahy mít svůj vlastní atomový arzenál. A co bylo důležité za velkou louží? George Bush se pořád neumí vyrovnat s toužebným přáním homosexuálů mít orazítkovaný certifikát na jejich specifický vztah. A hlava státu tím iritovaná usiluje o nový dodatek k Ústavě, který by to vetoval.

Probíral jsem se i spoustou dalších zpráv. Nepopírám, že hodně dramatických. Nejméně na tuctu míst zeměkoule pořád teče krev. Od Cejlonu po Nigerii. U afrických břehů a v Malajském průlivu piráti dál vraždí posádky obchodních lodí, aby z nich kradli zboží nebo aspoň lodní pokladny. - To jsou problémy současného světa. Naše parlamentní volby a politický boj v Česku nechávají svět v klidu. Tentokrát je to skutečně a zcela nesporně jenom naše věc.

Nikdo ve světě se necítí ohrožen politickým vývojem u nás. Pro nás je to ovšem drama, které mnohý může brát a někdo i bere jako až osudovou záležitost. Ve světovém kontextu je to však cosi jako české zátiší. Ale právě pro tak příznivý světový kontext by si naše politické špičky měly být vědomy velké odpovědnosti nejen za hledání, ale taky za nalezení cest optimálního vývoje společnosti. To bez nevyhnutelných kompromisů nepůjde. Rozložení společenských sil to jasně indikuje. A budou-li se pánové Topolánek, Paroubek, Klaus a další pokoušet sehrát nově začínající strategickou partii politiky a ekonomiky bez respektu ke vzniklé realitě, může být dost rychle po „zátiší v Česku“. Pak by zájem o nás ve světě nepochybně stoupl. K naší škodě, bohužel. Přitom se však už nyní ani nechce věřit, že ve skandálech za světem ještě nějak zvlášť zaostáváme.

Zamyšlení publicisty Jana Petránka vysílal Český rozhlas 2 - Praha v neděli 11. června.