číslo 40

vyšlo 25. 9. 2006

Televizní glosář

...JANA J. PUTIMSKÉHO

Hezké chvilky s Věrou Chytilovou

Už jsme si zvykli, že namísto hravých koťat nám pro vyplnění času ČT předkládá takzvané „filmy o filmu“. Distributorům to udělá dobře - i kdyby přišlo třeba jen o sto diváků víc - a ČT to nic nestojí (tedy pokud pomineme, že tahle dílka propagují často druhořadé zahraniční krváky, které se na obrazovce v dohledné době stejně neobjeví). Co na tom, že se z takových „dokumentů“ nic kloudného nedozvíme! Zahlcují je zářivé monology hollywoodských hvězd, které si natáčení „pořádně užily“, měly „skvělý tým“ a s daným režisérem „vždy toužily pracovat“. Producenti obvykle ujišťují, že nic takového tu předtím nebylo, že realizace byla obtížná, případně že šlo o velkou výzvu atd. atd. Jedinou výjimkou bývají reportáže z natáčení animovaných filmů. Pajduláci jaksi neumějí být falešní a krom toho je docela zábava vidět herce, jak propůjčují své hlasy legračním postavičkám.

Bratranec Bohouš je věrným přívržencem „fofíků“, jak této inzerci něžně říká. Předminulou neděli však, evidentně v hlubokém šoku, volal: „Tam se někdo sakra zbláznil!“ Ukázalo se, že má na mysli program ČT. Na obrazovce se právě válel David Kraus po Janě Janěkové a paní režisérka Chytilová mladíka instruovala, kam má položit levou nohu. Bratranec Bohouš nechápal. Z natáčení filmu Hezké chvilky bez záruky čekal lepší reportáž. Kde jsou ti hezcí, usměvaví lidé, kteří vyprávějí o tom, jak skvělé bylo natáčení? Kde je vysvětlující nadšený komentář? Takhle že se dělá film? Proč zabírají víc ty ošklivé lidi ze štábu než hvězdy (no - sice jen české a ne zas tak moc zářivé, ale lepší vrabec v hrsti, nežli holub na střeše, že...)? Bratranec přepnul na Novu. Tam má člověk jistotu.

Už předtím zamítl televizní film Hadí tanec, který upozorňuje na zrádné podoby domácího násilí, ústícího do fyzického napadání. Tudíž stěží docení, že ČT tak diváky, kteří ještě neoblbly nekonečné seriály, připravuje na další části volného cyklu scénáristy Miroslava Sovjáka a režiséra Petra Slavíka o obětech násilí - na Živnostníka a Nevlastního bratra, mapující jak nástrahy drobného podnikání, tak rozkladný dopad nenadále se vynořivších rodinných svazků.