číslo 47

vyšlo 13. 11. 2006

Televizní glosář

...Jana Jaroše

Nebojme se bolševických filmů

S uváděním ideologicky sporných filmů - najmě domácího původu - je to složité. Zatímco asi nikomu nevadí, že americká válečná epopej Zelené barety přináší výpověď navýsost rasistickou, neboť proklamuje, že zákeřné Vietnamce je třeba hubit stejně jako indiány, s komunistickou ideologií máme potíže. Početné protikomunistické hlasy zdůrazňují, že vysílání takových filmů je urážkou všech, jimž bývalý režim ubližoval. Aniž si to takoví hlasatelé uvědomují, ve svém smýšlení zůstávají hluboce v zajetí právě komunistické ideje, že filmy (potažmo televizní pořady) mají vychovávat a vzdělávat, mají diváku otevírat ty jedině správné obzory. Například divák Václav Majkut z Blovic, zděšen Únosem, zaslal do ČT i tato slova: „Co si potom mají myslet mladí lidé o Američanech? V tom filmu se chovají jako gestapáci.“ A někdejší televizní radní Petr Štěpánek, jemuž nikdy nevadily normalizační taškařice na Nově, vznáší na internetovém Neviditelném psu pokrytecký dotaz, zda se na Kavčích horách někdo nezbláznil, když do vysílání pronikla příšerná bolševická agitka, případně vnucuje domněnku, že všichni, „kteří do toho mají co mluvit, svoji práci hrubě zanedbali“.

Z takových názorů plyne předsudek, že divák je bytostí málo soudnou, která není schopna zaujmout stanovisko, protože nic neví - i když ani to není vyloučené, jak dokládá článek Erika Taberyho v Respektu, kde autor ČT vyčítá, že o projektu s „dvojsložkovým“ programem (kde se pro srovnání vysílal český i americký film obdobného tematického zacílení) neslyšel jediné slovo, ačkoli televize uvedla bezpočet upoutávek na srovnávací cyklus případně nazvaný Před železnou oponou a Za železnou oponou (nemluvě o upozorněních v tisku). Mohly by směšně neumělé historky, jaké předkládá Únos či Dnes večer všechno skončí, někoho přivléci k vyznávání komunismu? Spíše zklame zjištění, na čem se slavné osobnosti jako Kadár s Klosem nebo Kachyňa s Jasným kdysi podílely.

Cyklus ideologicky podbarvených filmů (s tematikou ilegální emigrace, vojenství a náboženství) dokládá, že v mezinárodně vyhrocené situaci se hledá nepřítel, který by smýval veškeré naše strachy. V dobách studené války to byli imperialisté spolu se svými zakuklenými domácímu přisluhovači (a recipročně na opačné straně komunisté), nyní jsou to teroristé všeho možného původu - z bývalého sovětského impéria, z Balkánu i muslimských států, jak se můžeme často přesvědčit na vlastní oči v početných amerických filmech.

Ale neškodilo by si připomenout i někdejší propagandu nacistickou: třeba z takového Zlatého města bychom se dověděli, jak ve starobylém německém městě Praze zlotřilá česká náplava zkazila život jednomu poctivému děvčeti ze Sudet. A uvědomili bychom si i jednu zajímavou souvislost: démonizované bolševiky pronásledovali jak gestapáci coby šlechetní obránci práva (v německém filmu GPU), tak neméně ušlechtilé bezpečnostní složky USA (v americkém filmu Železná opona). Oba filmy dělí od sebe pouhých šest let.

Autor je filmový a televizní publicista