číslo 51 / 2006

Dívejte se

I v nebi se potloukají popletové

Neděle 24. prosince, ČT 1, 19.00 hod.

Ještě lze spolknout, že se nová česká pohádka Anděl Páně začíná odehrávat v nebi, kde právě chystají oslavy Ježíškových narozenin (co tam malý Ježíšek vlastně pohledává?). Ale stěží se smířím se zničením naivistického koloritu, který volba takového syžetu předpokládá. Když trikoví kouzelníci dosadili do skutečných obláčků jakousi dřevěnou jizbu na znamení Božího příbytku, je to obludné spojení. A pitvořiví nebešťané svým šantánovým chichotáním jen dokreslují podivné pojetí. Nicméně různí církevní hodnostáři vyslovili uspokojení s výslednou podobou, takže asi bude vše v pořádku.

Avšak od počátku. Scénář - prý na motivy Boženy Němcové - sepsala Lucie Konášová (má s tímto žánrem zkušenosti, její jméno čteme pod pohádkami Marie Růžička, Jabloňová panna nebo Anička s lískovými oříšky). Zavrhla tradiční model, kdy po světě chodil sám Pán Bůh (zpravidla provázen svatým Petrem), aby v přestrojení zkoumal dobrotu lidských srdcí, a mezi hříšníky z trestu vyštvala až neskutečně zmatkářského anděla Petronela, dosti nepochopitelně provázeného mírně škodolibým čertem Uriášem. Zápletka tkví v tom, že nebohý Petronel, jenž se na světě ocitl v podobě žebravého mnicha, nemá ani tušení o lidském žití, takže ve svých skutcích vrství jednu pošetilost za druhou - a dlouho mu trvá, než se zbaví sobectví.

Konášová rozvíjí souběžně obě dějové roviny, jak nebeskou, tak pozemskou, než konečně přitaká jejich prolnutí. Zatímco v té první, v lecčems připomínající modravé či narůžovělé barvotiskové obrázky, zdůraznil režisér Jiří Strach hodně komiky verbální i situační, druhou provází mrazivá pochmurnost téměř andersenovská, prodloužená až do okoralých lidských srdcí. Nebohá služebná, křivě obviněná z krádeže, je málem vehnána do sňatku s hamižným správcem: andělský popleta pak má plné ruce práce, aby napravil, co zavinil.

Rozpačité a výrazově nesjednocené je i herecké uchopení jednotlivých postav. Jedině Ivan Trojan stvořil svého anděla s groteskní noblesou prosťáčka, do poslední chvíle přesvědčeného o svých přednostech. Trojan, společně s Jiřím Dvořákem coby většinou přihlížejícím, ale posléze i solidárním čertiskem ční jako výrazně dynamický prvek nad okolním statickým děním. Nadpřirozený zásah do lidských osudů, ačkoli nastal z andělské vůle, prověří postižené osoby stejně, jako kdyby je pokoušel sám čert.

JAN JAROŠ