číslo 2 / 2007

Pořiďte si

Strážci plamene dominuje Landa

Petr Hapka a Michal Horáček jsou na scéně české populární hudby svébytnými druhy. Vydobyli si takové renomé, že mohou svá autorská alba prodávat nikoli na jména interpretů, ale na svá vlastní. Za již zcela neobvyklé pak můžeme považovat to, že se vkusu publika nijak nepodřizují. Hapka by jistě mohl psát líbivější melodie a Horáček rezignovat na sdělení písní, místo pracného hledání výrazných, byť nejširšímu publiku ne vždy známých interpetů by mohla nastoupit sázka na „slavičí“ jistotu... Jenže ani v pořadí páté album, vyplněné Hapkovými skladbami na Horáčkovy texty, se posluchačům nevlichocuje, nekráčí jim vstříc za každou cenu. Přesto je deska Strážce plamene v čele žebříčku nejprodávanějších alb a hlavně: opět se vznáší vysoko nad českým středněproudým průměrem.

Vedle nesporných kvalit jednotlivých písní je to i zásluha vhodně zvolených interpretů. Po letech námluv se Hapkovi s Horáčkem konečně podařilo přimět ke spolupráci Jaromíra Nohavicu, který na albu zpívá hned dvakrát. Úvodní duet s Janou Kirschner První noc v novém bytě si už propracoval cestu do rádií; dlužno dodat, že nepatří k nejsilnějším skladbám desky, Nohavicově písničkářskému naturelu takto předvídatelný pop nesluší. Podstatnější je jeho druhý zpěvácký příspěvek: v Neodolatelné se blýskne jako šansoniér, pečlivě vážící slova. Ze společného alba Michala Horáčka a skladatele Jardy Svobody se k Hapkově hudbě dostal vsetínský zpěvák František Segrado, známý z kapely Veselá bída. Také jemu byly svěřeny dvě skladby: spíše než v titulní písni, kde přece jen tahá za uši jeho valašský akcent, je přesvědčivý v závěrečné Hlavě kance, náladou evokující barovou sešlost hluboko po půlnoci.

Dvakrát má na Strážci plamene sólo i již zmíněná Jana Kirschner, v níž, zdá se, nalezli autoři ideální ženskou interpretku mladší generace. Zpívá - výtečnou češtinou - klenuté a textově neobyčejně obrazné skladby Vidoucí, ale neviděná a Sněžná sova. Její éterický projev působivě kontrastuje se zdrsnělým hlasem další Slovenky, zpívající herečky Szidi Tobias, která se s bohémsky rozervaným výrazem ujala jedné z nejlepších položek desky, překvapivě vypointovaného písňového příběhu Na hotelu v Olomouci. Kirschner a Tobias - každá po svém - přesvědčivě navazují na šansoniérskou školu Hany Hegerové, „stálého hosta“ Hapkových a Horáčkových projektů. Na Strážci plamene zpívá sice jen jedinou píseň (navíc známou z televizního seriálu), ale bez ní by byla mozaika tohoto alba o podstatný střípek chudší. To samé platí i pro hořký šanson Nemůžeš usnout III., jenž působivě interpretuje sám Petr Hapka.

A to nejlepší nakonec: je jím překvapivě účast Daniela Landy. Zatímco na deset let staré nahrávce Citová investice byl Hapkou a Horáčkem „obsazen“ spíše prvoplánově, jakožto zpěvácký rabiát, na novém albu se autorům podařilo představit jeho širší veřejnosti dosud neznámou, lyrickou polohu. Vedle sugestivního Díkůvzdání nazpíval i další skvost desky: z jeho podání tíživé písně o opičí lásce Otevřete okna, aby duše mohla ven jde mráz po zádech. Žoldácký marš, podkreslující Landovu vlastní tvorbu, je tu vystaven zkoušce empatie - a sluší se napsat, že Landa prospěl na výbornou. Také v tomto „přesazování“ zpěváckých celebrit do nečekaných kontextů tkví kouzlo Hapky a Horáčka, jejichž spolupráce ani po dvaceti letech neztrácí na jiskřivosti.

MILAN ŠEFL

Foto Ondřej Pýcha