číslo 10 / 2007 |
|
Kosmopolitní hudební směs zn. Maraca Mezi rockem, jazzem a world music rozkročená zlínská skupina Maraca hraje hudbu, s níž se v Česku setkáte jen stěží. A s podobnými obtížemi byste u nás hledali tak výjimečnou a přesvědčivou zpěvačku, jakou je „frontwoman“ souboru Gabriela Plíšková-Vermelho. Jejich nové, převážně anglicky nazpívané album The Body Is Too Slow For Me (vyd. Indies Records) je snad ještě zajímavější nahrávkou, než je ta, za níž byla kapela před třemi lety nominována na cenu Akademie populární hudby Anděl.
Jakkoli je neobyčejně mnohotvárný zpěv Gabriely Vermelho nadále jistě největší hodnotou Maraky, je i na novém albu zpěvačka součástí promyšleného celku. Nové skladby opět vyrůstají z jazzrockových kořenů, mísí se v nich ovšem nejrůznější kulturní inspirace. Tím, že Maraca získala do svých řad spoluhráče Joea Zawinula, Stinga či Santany, indického kytaristu, zpěváka a hráče na sitar Amita Chatterjeeho, ještě rozšířila svůj žánrový i nástrojový arsenál. Přestože zvuk elektrické kytary je na novince Maraky výraznější, než tomu bývalo dřív, kořením nahrávky jsou zvukové obrazy, které dokáže vykouzlit nečekaná koexistence pětistrunné violy kvintonu s arabskou loutnou oud a třeba klasickými hammondkami. Mezi příjemná překvapení alba, jehož titul (v překladu Tělo je pro mne příliš pomalé) cituje z díla perského básníka a mystika 13. století Džaláluddína Rúmího, patří i Salome, „něžná i proradná“ coververze jedné z nejsilnějších Krylových písní. MILAN ŠEFL Foto Milan Krupár |