číslo 14 / 2007

Jak to vidí

Petr Koudelka, spisovatel a publicista

Výchova k nenávisti

Jak to všechno napravit? Jak si s tím vším poradit? ptá se zoufalec, který se dívá na večerní televizní zprávy, poslouchá rozhlas a čte noviny a vidí a slyší, že každá druhá položka je o rozhozené morálce. Zločiny i obyčejné lumpárny malých i velkých, podvodníků i politiků, vyhlášených gaunerů i lidí v důstojných a vážených funkcích mohou být komentovány vždy stejně: úpadek morálky. A přece se děje všechno možné, jenom ne náprava morálky. K čemu jsou nová a nová opatření, protože stará už nestačí, nové zákony, jelikož staré jsou neúčinné, další a další policejní akce, preventivní akce, kontrolní akce... když nikdo neusiluje o to hlavní - o morálku?

Co je to morálka - zeptal se nedávno vedoucí bourací čety v Přerově, zřejmě na otázku reportérky, jestli mu ani morálka nezabrání pokračovat v ničení kulturní památky. Okolnosti tady byly zvlášť nemorální, ať už si myslíme co chceme o hodnotě této památky nebo o postupu ministerstva. Ještě pořád se možná schovává majitel, aby nemusel převzít poštu!

Morálka jsou mravy. A proto asi o morálce už nikdo nic neví. V zemi vládnou ne-mravy, přesněji řečeno nemravnost. Z čeho se skládá nemravnost? Výmluvy, vytáčky, lži, uhýbání, využívání mezer v zákoně - to je zvláště oblíbená nemravnost, podrazy, vše s jediným cílem: dosáhnout vlastního prospěchu, oklamat, ošidit, oblafnout ty druhé. Předseda vlády učil v televizi mladé dívky při soutěži o tu nejkrásnější, co je v životě nejdůležitější. Když mu moderátor předložil záludnou matematickou šarádu, předstíral, že ji vyřešil, a uzavřel své vystoupení poučením: jde o to, umět se ze všeho vylhat.

Umět se ze všeho vylhat je hlavní slogan doby. Tato bezectná bezpáteřnost je vydávána za největší umění, protože na konci tohoto snažení jsou tři „pé“ - posty, peníze, popularita.

V televizním dokumentu o dvorním architektovi Adolfa Hitlera Speerovi byla prezentována užitečnost tohoto umění. Válečný zločinec Speer se dokázal tak vylhat ze svých zločinů, že oklamal i norimberský tribunál. Kdyby tenkrát někdo přišel s důkazy obsaženými v tomto televizním pořadu, že totiž Speer věděl o Osvětimi, protože podepisoval rozpočty pro výstavbu koncentračního tábora, a že byl sám iniciátorem vyhlazení berlínských Židů, kvůli bytům, které potřeboval, těžko by unikl oprátce. Speer dokázal oklamat i většinu Němců a svou knihou Erinnerungen z roku 1969 oklamal do jisté míry i takového borce, jako byl Elias Canetti, odborník na „masy a moc“. Zdá se, že si Speer dokázal udržet svou falešnou masku i pro dnešní generaci.

Lež a přetvářka jsou dobrými pomocníky špatné morálky. Pomáhají zločinci nebo lumpovi, aby nebyl odhalen. Aby se nikdo nedozvěděl o povaze a rozsahu jeho špatných činů.

Špatných činů je tolik, že už na ně nestačíme. Kdo? Rodina, společnost, soudy, policie, sousedi, učitelé, nikdo. Chtělo by se vykřiknout: nestálo by za to věnovat energii místo budování nových ochranných zdí zákonů a pravidel, mimochodem marných a zbytečných, protože „zločinci jsou vždycky rychlejší“, povzbuzení nebo přímo znovuvybudování morálky? Jak to bylo snadné v době, kdy rodičům stačilo přísně se podívat a učitelům zvednout obočí, aby dosáhli toho, na co dnes nestačí ozbrojená policie, diagnostické ústavy a hrozba vězením pro mladistvé! A přece morálka a výchova k morálce jako by nikoho nezajímala.

Zajímalo mě, co nahradilo někdejší výchovu k morálce, po které není ve školách, v rodinách a ve společnosti už ani stopy. Je to výchova k nenávisti.

Musí to být nenávist, co pěstují ve svých dětech rodiče, když jim vštěpují rady, jak být první mezi ostatními spolužáky, to znamená první v oblékání, v módě mobilů a her, v prosazení své vůle, v konfliktu s učiteli. Je to nenávist, co učí na svých marketingových a jiných školeních manažeři úspěšných firem své zaměstnance: jak se vylhat vůči konkurenci, jak obelstít a vyždímat klienty.

Závist a osobní prospěch, to už tu bylo. Nenávist opanovala pole. Výchovou k nenávisti procházejí celé velké skupiny obyvatelstva. Vytvořili jsme prostředí, ve kterém se musí nenávidět, i kdyby nechtěli, nájemníci a majitelé domů. Není způsobu, jakým je smířit. Nenávidí se chudí a bohatí a k nim brzy přibudou ti, kteří ještě nevědí, že už jsou taky chudí. Ti budou nenávidět všechny.

Kdo koho ještě nenávidí? Kuřáci nekuřáky, nekuřáci kuřáky - výtečný zástupný problém pro výchovu k nenávisti! A dál? Často se přistihnu, jak podlehnu při sledování nějakého amerického akčního filmu pocitu nenávisti a touze po pomstě. Jsou dávkovány velmi přesně v každém hollywoodském kusu. Nejdřív je nutné vylíčit zlosyna v co nejtemnějších barvách a potom je třeba ho zabít! Všichni jsme vychováváni k nenávisti. Z Canettiho esejů ještě jeden postřeh: Lev Nikolajevič Tolstoj odmítal číst Dostojevského pro jeho dokonalé líčení nenávisti, nechtěl se nenávisti podvolit. Na poslední cestu, útěk z domova, si ovšem už vzal Bratry Karamazovy. Možná se ještě chtěl naučit trochu nenávisti, myslí si Canetti. Já si myslím, že se spíš chtěl utvrdit ve svém názoru. Nenávist nepatří do lidského života.

Ve velkém je možné sledovat výchovu k nenávisti v dějinách. Český národ musel vždy nenávidět Němce (Řekové Turky, Rusové Kavkazany, Čečenci Rusy a tak dále), čeští plebejci ještě aristokraty, ateisté církev. Je to nenávist, ne čestný boj nebo diskuse.

Jako bychom bez této nenávisti nedokázali žít. Naše dějiny prý nelze napsat v souladu s dějinami Evropy, vyjádřili se nedávno čeští historici k iniciativě sledující vznik evropských učebnic. Opravdu nemůžeme přepsat své dějiny tak, aby bylo jasné, že jsme žili v evropském prostoru spolu s Rakušany, Italy, Francouzi, Němci, Maďary, že jsme byli obyvateli nejen českého království, ale také součástí velké říše? Asi ne, museli bychom se vzdát své nenávisti.

Jestliže výchovu k morálce nahradila výchova k nenávisti, jestli je to tak, není nám pomoci.