číslo 34 / 2007

Navštivte

Avantgardista z nejdůslednějších

Právě před sedmi lety hostil pražský gotický Dům u Kamenného zvonu velkou retrospektivní výstavu díla malířky Toyen. Nyní Galerie hlavního města Prahy v těchže prostorách nabízí do 9. září výstavu jejího uměleckého i životního souputníka, neméně slavného avantgardisty Jindřicha Štyrského (1899–1942). Autorsky a kurátorsky se o koncepci tehdejší i dnešní výstavy podělil známý tandem historiků umění Lenka Bydžovská a Karel Srp, kteří připravili už v roce 1992 v Českém muzeu výtvarných umění iniciační výstavu s názvem Artificialismus, soustředěnou právě na tuto jedinečnou etapu uměleckého vývoje dvojice Štyrský – Toyen.

Současná výstava se svou strukturou snaží podchytit význam Štyrského jako komplikované a zároveň umělecky všestranné osobnosti. Vedle malby se věnoval i kresbě a koláži, knižním obálkám a typografii. Velmi významně rovněž přispěl k „surrealistické emancipaci“ fotografie. Psal básně, umělecké manifesty a ostré polemiky. Jeho kniha Život J. A. Rimbauda okouzluje čtenáře dodnes. Nadčasový význam má rovněž jeho knižní konvolut Sny, shromažďující psané i kresebné záznamy z let 1925–1940. Nedokončen bohužel zůstal životopis markýze de Sade s názvem Obyvatel Bastily. Připomeňme ještě, že Štyrský nebyl jen významným členem Devětsilu, ale také redaktorem měsíčníku Odeon, v divadelním světě pak zanechal stopu jako šéf výpravy Osvobozeného divadla. Jeho dlouholetý blízký přítel Vítězslav Nezval jej charakterizuje jako vášnivého lovce vzácných knih, milujícího vše kuriózní, avantgardního sektáře a individualistu, ctitele prokletých básníků i jako podivína spávajícího se sekyrou pod hlavou, jako umělce, jemuž „alkohol vracel ztlumené sebevědomí a dával mu jeviště, na kterém neznal ohledů k nikomu a ničemu.“

V počátcích svého vývoje, tedy v polovině dvacátých let, maloval Štyrský expresionistické a postkubistické obrazy a vytvářel obrazové básně, jež později nahradil fotomontážemi. Tehdy také spolu s Toyen nalezli svůj dočasný domov v Paříži, kde vytvořili vlastní umělecký směr artificielismus (současná výstava se v jeho názvu přidržuje původního pravopisu). Právě skrze něj se zřejmě Štyrský jakožto bytostný experimentátor nejvíce přiblížil tušenému cíli. Začíná zpracovávat nová, presurrealistická témata vztahující se ke krutosti, zmaru a zániku. Přestože v té době teoreticky surrealismus odmítal, unášen vlastním uměleckým vývojem se krátce nato stal jedním z jeho nejvýznamnějších představitelů. Jeho „surrealistická konverze“ souvisí i se silným vlivem Lautréamontových Zpěvů Maldororových, s jejichž uhrančivou poezií se sblížil natolik, že se k ní průběžně vracel až do své smrti (Maldororovi je ostatně věnován vůbec poslední Štyrského obraz). Předchozí artificielní lyrismus je nahrazován zneklidňující atmosférou podsvětních inspirací v podobě záhadných objektů, fantómů, nepovědomých tvarů a předmětů.

Přijetí surrealistické doktríny učinilo z tohoto nezařaditelného tvůrce souputníka širšího hnutí, do jisté míry se podřizujícího pravidlům směru. Nad krásou lyrickou začíná převládat bretonovská krása křečovitá, zvýrazňují se sexuální motivy, pojící se s pocity úzkosti a tragiky. Štyrský se tak stává jedním z nejoriginálnějších evropských umělců, jenž jako jeden z prvních proniká do tabuizovaných oblastí v umění včetně pornografie. Jako vůdčí člen Skupiny surrealistů v ČSR navázal spolu s Vítězslavem Nezvalem kontakt s představiteli pařížské surrealistické skupiny, soustředěné kolem André Bretona (jenž na jejich pozvání navštívil roku 1935 Prahu). Štyrský byl i francouzskými hegemony surrealismu oceňován jako tvůrce nejsoustavněji se zabývající otázkami snové inspirace díla. Za německé okupace, kdy již nemohl veřejně vystavovat, získávaly jeho práce stále existenciálnější výraz.

Ještě krátce před smrtí se zabýval cyklem protináboženských koláží, umělecky i eticky právě tak nekompromisních, jakým je ve zpětném pohledu celek jeho tvorby.

JAROSLAV VANČA

Foto archiv