V
t o m t o č í s l e : |
číslo 34 / 2007
|
|
Dobrá hudba je jako vločka sněhu Cembalo, kdysi neodmyslitelná ozdoba každého šlechtického salónu, bylo v průběhu posledních staletí trochu pozapomenuto. Přestěhováno z intimního prostředí domácího muzicírování nebylo schopno rozezvučet velké koncertní sály a zájem o ně klesal. V minulosti ale pro cembalo psali ti největší z mistrů – není tedy divu, že se dnes s návratem k barokní hudbě vracíme i k cembalu. Nejmladší generaci učí na tento hudební nástroj hrát Giedré Lukšaité–Mrázková, žákyně nekorunované královny cembala Zuzany Růžičkové, od níž převzala štafetu nejen jako hudební pedagožka, ale i jako koncertní umělkyně s bohatou diskografií. Srovnání se svou učitelkou však hned na začátku našeho rozhovoru paní Giedré rázně odmítla. „Od profesorky Růžičkové jsem sice převzala linii ve výchově mladých cembalistů a něco nového jsem snad i přidala, ale v tom ostatním se s ní nemohu měřit.“... >>
T
ý d e n í k R o z h l a s - p r o g r a m o v ý a k u l t u r n í t ý d e n í k |
Obsah čísla: |