|
|
Rádio a lidé
(20)
Seriál mapující osudy lidí a události spjaté s historií
radiotechniky
 Tvrdohlavý
vytrvalec a vizionář
Byl to Werner von Siemens, kdo na velké průmyslové výstavě v
Berlíně předvedl roku 1879 první elektrickou lokomotivu světa.
Tento malý důlní stroj za sebou sedmikilometrovou rychlostí
táhl tři malé vozíky se šesti lidmi. Siemens šel ale ještě
dál: rozhodl se pro stavbu elektrické dráhy v Berlíně. „Bude
to těžký boj, ale věřím, že jej vyhraji,“ poznamenal si, když
se pustil do díla.
Dnem vítězství se stal 1. květen roku 1881, kdy se na dráze,
kterou Siemens vybudoval, svezl pruský ministr železnic.
Bezprostředně po absolvování jízdy prohlásil: „Získal jste mne
úplně pro tuto velkou věc.“ V tomtéž roce si Siemens připsal
další úspěch, když úspěšně prezentoval první elektrické
pouliční osvětlení v Berlíně.
I v oblasti telegrafie se firmě Siemens & Halske dařilo víc
než dobře. Při promýšlení telegrafní linky z Londýna do
Kalkaty dostal Siemens průkopnický nápad dopravovat depeše
plně automaticky a bez přerušení pomocí indukčního proudu.
Firma získala zakázku vystavět velkou část jedenáct tisíc
kilometrů dlouhé linky. Dvanáctého dubna 1870 způsobil německý
vynálezce senzaci: v Londýně dokázal, že výměnu telegramů s
Kalkatou lze provést během jedné hodiny. Také položení
podmořského kabelu severním Atlantikem mezi Evropou a Amerikou
pomocí lodě Faraday, zkonstruované zvlášť pro tento účel,
představovalo technicky skvělý výkon. Od té doby oba
kontinenty spojoval kabel.
Vše pro firmu
Aby si udržel schopné spolupracovníky ve firmě a aby vytvořil
stabilní kmen dělníků, zavedl Siemens četná sociální opatření.
Jedním z nejvýznamnějších byla takzvaná inventurní prémie. Šlo
o podíl na výsledku firmy pro dělníky. Založil také penzijní,
vdovskou a sirotčí pokladnu. V roce 1873 byl zaveden
devítihodinový pracovní den, který byl roku 1891 zkrácen na
osm a půl hodiny. V tomtéž roce byla zavedena řemeslná
příprava učňů a v roce 1893 cílené doškolování pracovníků
firmy.
Siemens byl tuhý vytrvalec, který na svých plánech tvrdohlavě
lpěl. Když mu někdo odporoval, rychle se rozhněval, ale zrovna
tak rychle se uměl nadchnout, když mu někdo předložil dobrý
nápad.
 Jeho
obávanou hrubost vyvažovalo hluboké vnitřní zaujetí předmětem
výzkumu. Roku 1865 napsal bratrovi: „Čistě kapitalistické
spekulační projekty se nám nehodí ani věcně, ani podle našich
zkušeností. Nejsme handlíři, v tom ohledu se nevyrovnáme ani
nejobyčejnějšímu zazobanci. S badatelským pudem je to docela
zvláštní věc – působí jako vášeň, překonává všechny překážky,
a když v člověku propukne, potlačuje všechny jiné zájmy.
Podařený pokus způsobí větší radost než statisícový zisk.“
S takzvanými „vynálezci“, kteří k němu chodili se svými
nápady, zacházel Siemens velmi přísně. „Dojíti svého štěstí
prostřednictvím vynálezu, to je trpká a těžká práce, která
dovede k cíli jen nemnohé, srážejíc ostatní nespočetné lidi do
zkázy. Náhodně objevený vynález může být ve výjimečných
případech úspěšným, ale to je asi tak, jako když někdo vyhraje
los. Naproti tomu se zničí nespočetně nadaných lidí a talentů
takovými vynálezy, které nespočívají na praktickém základě.
Vynálezecké iluze jsou největším nepřítelem skutečného pokroku
a vynálezců samotných.“
Požitek, ale i zklamání
Se zrakem mudrce zahleděného do nevyslovitelných dálek napsal
Siemens, povýšený starým císařem na sklonku svého života do
šlechtického stavu: „Když konečně přírodní zákon, který
vynálezci temně tanul na mysli, vystoupí náhle jasně z mlhy,
do níž byl zahalen, když přece jen je objeven klíč k nějaké
mechanické kombinaci, marně dlouho hledané, když je nalezen
chybějící článek myšlenkového řetězu, toto vědomí dává
objeviteli povznášející pocit dobytého duševního vítězství,
jež samo jej bohatě odškodní za všechen boj a na okamžik
povznese na vyšší stupeň skutečnosti.“
Vynálezce si ale byl dobře vědom toho, že radostné opojení
zpravidla netrvá dlouho. „Autokritika odhalí obyčejně ve
vynálezu zbylou temnou skvrnu, která činí jeho pravdivost
pochybnou anebo ji aspoň velmi omezuje. Odhalí klamný závěr, v
jehož zajetí jsme se nacházeli, což – bohužel – vede zpravidla
k poznání, že jde o staré známé věci oděné jen novým rouchem,“
zapsal si. Objevitelská a vynalézavá práce zkrátka přináší
hodiny největšího požitku, ale také hodiny zklamání a tvrdé,
často neplodné práce.
 Prorocká
slova
Siemensovy plány plány objímaly celý svět. Jeho snahou bylo,
aby Německo bylo na cestě vědeckého rozvoje daleko přede
všemi. Své vlasti daroval fyzikálně-technický ústav i volné
výzkumnictví. Pomohl ustanovit jednotný patentový zákon, díky
němuž byla chápána ochrana vynálezu ne jako vrchnostenské
udělení milosti, ale jako právo upravené přísnými zákony.
Roku
1889 Siemens prozíravě napsal: „Nikoliv ve vlastnictví, ať je
jakéhokoliv druhu, spočívají dnes i v budoucnu síly udržující
stát, nýbrž v duchu, který je oživuje a oplodňuje. Ochrániti
stát před zchudnutím a rozkladem, k tomu cíli je potřebí
záměrně spojit všechny velké duchovní síly, jejichž udržení a
rozvoj je nejdůležitější úlohou moderního státu.“
MIREK FIALA,
vlad.fiala@quick.cz
Snímky archiv
(Pokračování v TR č. 42/2007) |
