Číslo 5 / 2008.

V TOMTO ČÍSLE:.
Rozhovor s botanikem.
Václavem Větvičkou.

 

 

 

 

 

 


 



 


 


Svatba? Ztřeštěná taškařice plná trapasů

Před desetiletím módní filmařský manifest Dogma'95, sepsaný Larsem von Trierem (od něho jsme nedávno viděli Dogville a Manderlay), vyžadoval, aby kamera dění snímala bez dodatečných úprav, souběžně a jakoby v totožném časovém i dějovém plynutí. Dánský snímek Starý, nový, půjčený a modrý (ve čtvrtek 31. ledna ve 23.25 hodin uvádí ČT 2), který natočila začínající režisérka Natasha Arthyová, však spadá do fáze odumírání tohoto stylu, takže přece jen postřehneme různé ochucující příměsi – zejména humornou nadsázku, která prostupuje jinak vážnějšími tématy, ať již je to opravdovost citového vztahu nebo dopad smrtelného onemocnění.

Oceníme hereckou bezprostřednost...Zvláštní název odkazuje ke zvyku známému nejen v Dánsku: nevěsta má mít o svém svatebním dnu něco starého, něco nového, něco půjčeného a něco modrého – aby se obřad vydařil a zejména aby se budoucnost odvíjela v těch nejrůžovějších barvách. I když se ve filmu tradicím nakonec učiní zadost, výsledky jsou více než zmatečné, zejména vybrání vhodného partnera se komplikuje a oddaluje, až naštvaný kněz odmítne dál plnit své poslání a jme se svatebčany z kostela vyhánět...

Jenže snímek také prokazuje, jak „dogmatické“ principy zvolna podléhaly devalvaci a stávaly se pouhou vnější skořápkou pro dosti vyumělkované příběhy. Hodně schválností je koncentrováno i zde. Týká se to jak přepjatých postav, tak rozvíjených událostí, které nabývají místy podoby ztřeštěné taškařice plné trapasů. Navzdory stylu, jenž se vnějškově hlásí k dokumentární stylizaci (což je nejpatrnější zejména v důsledném používání ruční kamery), režisérka staví na osvědčených hollywoodských postupech, často dvojsmyslných a paradoxních, jen zabalených do dánské všednosti.

Oceníme hereckou bezprostřednost, s jakou jsou aranžovány jakoby právě pozorované skutky, žádná z postav není vnímána černobíle, věrohodné jsou i rozmluvy. Výsledkem je mírně opojná hříčka plná zmatků, nedorozumění a omylů, které se nakonec nikoli vysvětlí, ale vyřeší odklonem od pokrytectví a přitakáním skutečným pocitům. Mravní ponaučení však může vyvolávat spory: vždyť přitakává nezodpovědnosti a hájí zaslepené, rozvahy zbavené milostné okouzlení...

Jan Jaroš, filmový publicista

Foto Česká televize


  Rozhovor s Václavem Větvičkou           Jak to vidí Věra Nosková          Arnošt Goldflam nahlíží do dámské šatny