|
|
 Babička
poprvé v Národním divadle
Myslím, že většina diváků se na Babičku Boženy Němcové
v Národním divadle v režii J. A. Pitínského těšila. Ti, kteří
znají Pitínského rukopis nebo viděli jeho zajímavou a sevřenou
uherskohradištskou inscenaci Divé Báry (o Vánocích vysíla ČT
její záznam), počítali s tím, že režisér objeví vnitřní
dramatičnost prózy, po léta zjednodušeně chápáné jako
idealizovaný obraz spisovatelčina dětství, a přitom dokáže
vystihnout její půvab a poetickou atmosféru. Ostatně avizovaný
záměr inscenace – zobrazit, že babiččina moudrost a laskavost
je opřena o sílu ženy nelehkého osudu a pevného chrakteru – je
přitažlivý a souzní i s výběrem představitelky hlavní role,
Vlasty Chramostové. Babiččin životní úděl – být ženou vojáka –
je konfrontován s příběhy Viktorky a Kristly, jimž milované
muže také odvedla vojna.
Inscenátoři uvedené paralely a skryté konflikty v zájmu
dramatičnosti odkrývají (vztah babičky a její dcery Terezky,
zpočátku dobře rozehrané J. Mílovou) a okrajové postavy prózy
zvýrazňují (sympatický Prošek v podání J. Novotného), výrazně
ke škodě věci však pomíjejí vztah babičky a Barunky (M. Borová
tak téměř nemá co hrát). Herecká stylizace je místy příliš
expresivní a nevyrovnaná (Kristla, Viktorka i Hortensie),
působí vnějškově a spíš znejasňuje než nabízí hlubší významy
jednotlivých situací. Místo jemné ironie a nadhledu vnáší do
celku pocit hysterie a chaosu. Režisér pracuje s řadou
symbolických obrazů a odkazů, připomínek rituálů, různě
stylizovaných folklorních a hudebních motivů, ale přepíná je,
nesoustřeďuje k vytvoření celku. Lidová poezie zhudebněná
Vladimírem Franzem působí až bomabasticky, nevyrovnaná je i
výtvarná složka (scéna J. Štěpánek, kostýmy J. Preková).
Temporytmické proporce inscenace jsou tak narušovány. Scéna
Kristliny svatby s Jakubem Mílou v závěru pak přes jemný humor
své obřadnosti působí už nadmíru dlouze a finální obraz –
aranžovaný jaksi „nad časem“ (v prostoru téměř krematorním a
kostýmech z poloviny minulého století) – dělá z epilogu
vyumělkovaný přílepek s nešťastnou a kontraproduktivní
připomínkou filmového záznamu bytového divadla Zprávy o
pohřbívání v Čechách Vlasty Chramostové (ta naštěstí ještě
neumřela). Škoda náročné tvůrčí práce a energie, která se
nezúročila.
Vítězslava Šrámková, teatroložka
Foto Národní divadlo |
