|
|
Děti doby, v níž vládnou peníze
Před sedmi lety uvedlo Dejvické divadlo dramatizaci
Dostojevského Bratrů Karamazových. Současná inscenace Idiota
zřetelně ukazuje posun divadelní poetiky, k němuž na této
scéně za tu dobu došlo. Již nejde o transpozici Dostojevského
díla na jeviště, ale – jak to ostatně v rozhovoru pro ČRo 3
přiznal i režisér Miroslav Krobot, jenž scénář za
dramaturgické účasti Karla Františka Tománka připravil – o
svébytnou „moderní hru v historické košilce“. Ze
stejnojmenného románu do ní byly převzaty hlavní postavy a
vztahy mezi nimi. Jejich věty stejně jako jejich zázemí a
příběhy jsou však radikálně „ořezány“.
 Titulní
postava knížete Myškina je v podání Pavla Šimčíka hromotluk
s bezelstnou, otevřenou a přímočarou duší dítěte. Miluje jak
praktickou a realistickou Agláju (Lenka Krobotová), tak
rozmarnou a přepych milující Nastasju Filipovnu (Klára
Melíšková), aniž by se souběžností těchto lásek nějak očividně
trápil. Zdá se, že je bez emocí. Takto tlumeně a se záměrně
minimalizovaným výrazem jsou koncipovány vlastně všechny
postavy. Herectví jejich interpretů jako by bylo klonem
(ne)herectví Miroslava Krobota, s nímž slavil úspěch
v Zelenkových Příbězích obyčejného šílenství. O emocích se jen
s tváří hráče pokeru hovoří. To postavám dodává tajemství a
napětí, ale zároveň je i zdrojem divákovy ironické distance
vůči nim. V situacích, které jsou na emocích postaveny –
kupříkladu žárlivecké výstupy „milenců“ zmíněných žen:
Ippolita (Richard Fiala) v případě Agláji a Rogožina (Martin
Myšička) v případě Nastasji Filipovny – přecházejí interpreti
z „nevýrazu“ do krátké expresivní křeče. Což pak působí jako
gag. Groteskní ladění inscenace umocňují monology sestavené
z krátkých sentencí na hranicích absurdna. Dostojevskij – jak
oprávněně namítají jeho ctitelé – to tedy není. Když tak
nazřený bifokálními brýlemi, jejichž horní část brousil Eugene
Ionesco a spodní Franz Kafka. Nicméně evangelijní poselství
„buďte jako děti“, inscenace nese. Nečiní to ovšem exaltovaně,
ale s pomocí humoru. A to je v době, kdy nikdo nemá odvahu
vyhnat kupce z chrámu (natož pak spálit jejich peníze)
rozhodně účinnější.
Bronislav Pražan
Foto Hynek Glos |
