|
V hlavní
roli smyčce
Při poslechu Čtyř ročních období Antonia Vivaldiho v
temperamentním podání Pavla Šporcla a s výtečným doprovodem
Pražské komorní filharmonie (Supraphon) se stává zážitek
z půvabného evergreenu zvlášť mimořádným. Houslista tu
dokazuje, že i v tak notoricky známé kompozici lze nalézt nové
nuance, zvýraznit melodičnost, podtrhnout jásavost barev či
virtuózně využít variačního principu, který skladba nabízí.
Vynikne krása jejího klenutí a zvukomalebných efektů; jako by
tím vzrostla jásavá radost z probouzející se přírody,
prohloubila se osudovost letní bouřky, zesílilo se vnímání
zimní nálady. Dramaturgicky příhodným doplňkem je Koncert pro
dvoje housle a smyčce Vivaldiho generačního souputníka Johanna
Sebastina Bacha s krásnou melodickou linkou. Oba jeho houslové
hlasy opět virtuózně nahrál Pavel Šporcl.
Mladý dirigent Jakub Hrůša zvolil na nové desce (rovněž
s Pražskou komorní filharmonií) známý dvořákovský repertoár,
navíc s jistou konfrontační ambicí. Představuje dvě serenády
Antonína Dvořáka, pětivětou Smyčcovou E dur a čtyřvětou
Dechovou d moll (Supraphon). Jsou bohaté na sdělné, zdánlivě
prosté, přitom geniální hudební nápady. Skladba pro smyčce
zapůsobí hlubokou citovostí a silou sdělení, Dechová serenáda
okouzluje hravostí a jemným humorem. Nabízí se i další
srovnání – se Smyčcovou serenádou Dvořákova žáka Josefa Suka.
Jeho působivá Meditace na středověkou píseň Svatý Václave
nahrávku doplňuje. A ačkoliv se zpravidla běžně soudí, že tu
mladší skladatel svého učitele předčil, lze spíš souhlasit
s Hrůšovým názorem, že Dvořák do své smyčcové skladby uložil
hlubší hudební myšlenky. Dirigent, který ostatně nahrál i
Sukovu serenádu (vyšla před dvěma lety), o svém láskyplném a
zároveň kreativním přístupu k Dvořákově hudbě přesvědčuje i na
nové desce.
Agáta Pilátová, publicistka
Foto Robert Vano |