|
|
 O
čestném dluhu
Partnerství divadla a obrazovky je staré jako sama televize. V
dobách začátků sloužilo divadlo televizi: divadelní herci byli
prvními televizními účinkujícími, adaptace divadelních
inscenací byly první podobou i východiskem vývoje televizní
dramatiky a z divadelní praxe čerpala televize ve svých
počátcích i dramaturgicky a autorsky. Během následujících
desetiletí se televize od původní divadelní inspirace
osvobodila. Někdejší „čestný dluh“ však dodnes dělá z divadla
položku hodnou na veřejnoprávní obrazovce zvláštní pozornosti
a zacházení. Tím spíš, že právě svébytná menšinová divadelní
kultura je dnes ve své nekomerční podobě jednou z posledních
alternativ masové nekulturnosti, v jejíž hlásnou troubu se
proměnila právě televizní obrazovka.
Tradiční podobou prezentace divadla v České televizi zůstalo
dodnes uvádění záznamů přenosů divadelních inscenací. Výčet
důvodů, které zpochybňují idealizovanou představu, že
obrazovka dokáže divákům zprostředkovat osobní divadelní
prožitek, by vydal na odbornou studii. Neoddiskutovatelný
fakt, že záznam je v optimálním případě „pouhou“
interpretovanou zprávou o inscenaci, však dnes ztrácí na váze.
Poté, co se televizní návštěvy v divadlech zbavily někdejší
propagandisticko-osvětové nálepky „zpřístupňování velkého
umění masám“, zůstala autentická hodnota informace pro menšinu
skutečných divadelních fandů. Dramaturgie cyklu Zveme vás do
divadla, sice logicky (?) upřednostňuje komediální produkci,
základní představu o současných úspěšných inscenacích však
poskytuje. Totéž platí i o publicistickém magazínu České
televize Divadlo žije! Po několikaletém hledání tvaru dospěl
k týdenní periodicitě a podobě nebulvárního zpravodajství o
dění v českých, moravských i slezských divadlech.
Příkladem splátky pomyslného dluhu televize divadlu se druhou
červnovou neděli stal Večer na téma..., věnovaný letošním
čtyřicetinám brněnského Divadla Husa na provázku. Oba
dokumenty (Sto roků kobry a Báječná léta na Provázku) i
pamětnický černobílý záznam legendární Scherhauferovy
inscenace Commedia del arte byly důstojnou vizitkou
divadelního fenoménu, jehož věhlas a význam dávno překročil
hranice zavedené domácí tragikomické hry na světovost.
Možná podstatnějším přesahem nedělního „provázkovského“ večera
na druhém programu České televize však byla názorná připomínka
nezastupitelné role divadla pro zachování naší kulturní
identity. V kontextu exhibice nekulturní arogance, kterou
aktuálně předvádějí zastupitelé na pražském magistrátu má
podobná připomínka téměř existenciální rozměr.
Jan Svačina, publicista |
