|
|
 Leo
Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze
Knihy nenávisti a zisku
Vydělat se dá na všem. Na vzdělání, vytrvalosti, znalosti,
nápadu, investici, známostech i obyčejném štěstí. Někdo
bohatne nabídkou artiklu potřebného, jiný vydělává na lidské
marnivosti a hlouposti. Od dob římského císaře Vespasiana také
víme, že „pecunia non olet“ neboli „peníze nesmrdí“. Tak prý
odpověděl svému synu Titovi, když se podivoval, že všemocný
panovník zavedl daň za užívání veřejných záchodků.
Nechme však záchodky stranou, někdo se o ně musí starat,
samozřejmě ne zadarmo. Obraťme se k literatuře. Za nacismu i
komunismu se u nás v knihách hledaly jinotaje a fronty o
„knihkupeckých čtvrtcích“ byly v dobách reálného socialismu
znamením, že se mezi ideologické škváry vetřela i knížka jiná.
A když totalitní zábrany padly, staly se knihy obchodním
artiklem jako cokoliv jiného. S občas nečekanými důsledky.
V roce 2000 vyšel česky Hitlerův Mein Kampf. Ti, kdo toto dílo
vražedné zášti považovali za urážku obětí nacismu a dar
neonacistům, přišli zkrátka. Vydavatel nakonec u soudu uspěl i
díky tvrzení, že knihu vydal kvůli výdělku. Teď máme v Čechách
jiné dílo rasismu a antisemitismu, Turnerovy deníky. Policie
vyšetřuje, zda jejich vydavatel porušil zákon, ale úmysl šířit
neonacistické myšlenky mu sotva prokáže. Pravda, překlad
knížky se prakticky neliší od verze zveřejněné již dříve na
neonacistickém webu. Na rozdíl od ní je však tištěný text
doplněn úvodním slovem. A v něm se píše, že „pokud budeme znát
myšlení a skutečné cíle extremistů, dokážeme jim i čelit.
Proto si i my myslíme, že Turnerovy deníky jsou povinnou
četbou pro každého občana, zvlášť v dnešní době, kdy jsou
extremistické názory znovu na vzestupu“.
Od vydání Mein Kampfu je to změna. Tehdy se vydavatel hájil
ziskem, dnes dává najevo, že publikace pěti tisíc kusů
devocionálie světového neonacistického hnutí vlastně slouží
demokracii.
A není to jediná změna za posledních osm let. Když vyšel Mein
Kampf, našlo se dost knihkupců, kteří – zisk nezisk – odmítli
krvavou knihu prodávat. Dnes významná distribuční síť nabízí
Turnerovy deníky s podobně nevěrohodným zdůvodněním jako sám
vydavatel rasistického škváru: Knížka patří u pravicových
extremistů „k povinné četbě... Jsme přesvědčeni, že pokud
chceme pochopit podstatu myšlení a cílů těchto lidí, je dobré
si tuto knihu přečíst – i navzdory její zrůdnosti.“
Římský císař Vespasianus pravil, že „peníze nesmrdí“. Již o
pár desítek let dříve však římský řečník Cicero řekl své
„Epistula non erubescit“ – „dopis se nečervená“, což známe i
jinak: Papír snese všechno. Nebudu rozvažovat, co z toho u
knih nenávisti přisoudit spíše jejich autorům a co vydavatelům
a knihkupcům. Chci totiž zmínit ještě jeden výrok: „Potoky
inkoustu předcházely potokům krve.“ Napsal nacisty zavražděný
židovský historik Simon Dubnow. |
