|
|
Ve jménu ohrožené svobody
Po celý život provázela Josefa Václava Friče myšlenka rozbití
Rakouska a vytvoření samostatného českého státu. S osobností
předního příslušníka českých radikálních demokratů se nyní
budou moci seznámit i rozhlasoví posluchači: dvanáctidílnou
četbu na pokračování z Fričových pamětí připravila na začátek
září stanice Vltava (od středy 3. září, vždy v 18.30).
Syn národně uvědomělého pražského advokáta a liberálního
politika Josef Václav Frič (1829–1890) vystudoval v Praze
gymnázium. Roku 1846 odešel bez vědomí rodičů do zahraničí.
Žil v Hamburku, Londýně a Paříži. Na cestách se živil jako
herec, dělník i spisovatel, v Paříži prošel spolu s polskými
emigranty vojenskou školou. Hořel touhou pracovat pro vlast –
v literárním díle i v životě byl ovlivněn romantismem.
V roce 1847 se vrátil do Prahy studovat práva. V revoluční
době roku 1848 se jako mluvčí radikální části českého
studentského spolku Slávie zúčastnil politických i bojových
akcí, bojoval například na barikádách u Klementina. Před
zatčením uprchl do Vídně, odtud do Záhřebu. Pak bojoval na
Slovensku v ozbrojeném povstání a byl těžce raněn. Počátkem
roku 1849 se vrátil do Prahy, účastnil se příprav
protirakouského povstání, byl zatčen a odsouzen k osmnácti
letům žaláře. Po amnestii v roce 1854 žil pod policejním
dozorem, ale o čtyři roky později byl znovu zatčen. Nakonec mu
bylo povoleno odejít do ciziny. Jako redaktor, novinář a
politický agitátor pracoval ve prospěch české věci střídavě
v Londýně, Paříži, Berlíně, Pešti, Záhřebu, Petrohradě, Římě
či Cařihradě. Roku 1879 se konečně mohl vrátit do vlasti.
Usadil se v Praze.
Frič byl vedle Karla Sabiny a Emanuela Arnolda předním
příslušníkem českých radikálních demokratů. Rozbití Rakouska a
vytvoření samostatného českého státu stálo ve středu jeho
pozornosti politické a podstatně ovlivnilo jeho literární
tvorbu, která zahrnuje epiku, lyriku, veršované drama, povídku
i pokus o román. Úroveň jeho děl je nevyrovnaná: nejcennější
jsou jeho Paměti. Ty podávají svědectví o Fričově životě a
smýšlení a podrobně popisují průběh revolučních let 1848 a
1849. Jsou nejen cenným dokumentem, ale ve své době byly i
polemikou s konzervativním výkladem národního obrození a
revolučních událostí.
První vydání Pamětí pochází z let 1886 až 1887, nové vydání
tohoto rozsáhlého díla vyšlo péčí Karla Cvejna v letech 1957
až 1963. Dočteme se tu mimo jiné i o okolnostech vzniku
slavného výroku Palackého „Kdyby státu rakouského nebylo,
musili bychom v interesu Evropy a humanity samé přičiniti se,
aby se utvořil“ a o tom, že velký historik tento svá
nejednoznačná slova nakonec odvolal.
Petr Turek, redaktor ČRo 3 – Vltava |
